Článek
A co chudáci děti?! To je častý argument starší generace. „Víš, jak musí trpět!“ Možná to slyšíte na každém setkání s rodiči, když přijde na přetřes rozvod. Generace maminek se dívá na odchod od muže dost přes prsty.
Táta říkával, jaká ostuda, že má rozvedené dcery! Díky, že jsme generace Husákových dětí a dalších, a ne děti dob těsně poválečných. Tenkrát na vesničce, kde žil, se rozváděl jeden pár a vesničané div na ně neudělali hon na čarodějnice. Měli z ostudy takový kabát, že se odstěhovali každý do jiného města.
Co na tom, že pan Kučera byl násilník a alkoholik a po návratu z hostince vzal bič a honil svou ženu po dědině. Stejně dostala cejch. A pes by si od ní ani buřt nevzal.
Dalo by se dlouze polemizovat o tom, zda jsou větší chudáci dítka, která žijí v rodině, kde je toto na denním pořádku. A ani jim se to nevyhne. No, debata spolužáků, zda je lepší dostat nářez páskem nebo gumovou hadicí mluví za vše. Otec spolužáka vždy zvolal „Makarenko, ne Makarenko (ukrajinský spisovatel a pedagog) a „zmaloval“ hřbet celé rodině.
„Není špatná mládež, jsou jen vychovatelé.“ — Anton Semjonovič Makarenko
Slyšet rány, nadávky a pláč z dětských postýlek způsobuje trauma na celý život. Strach o život maminky drtí dětské srdíčko. A kdyby jenom to. Často se viní za to, co se doma děje, za ten teror. Nebyly hodné a teď to odnáší máma. Při seznamování se pak velmi často ocitnou v náruči kopie tyrana, jenž jim zužoval čas nezralých malin.
„Kdyby se otevřela srdce tyranů, bylo by vidět, jak jsou rozervaná a samá rána, protože duše je rozdírána krutostí, požitkářstvím a špatnými úmysly stejně jako tělo důtkami.“ — Publius Cornelius Tacitus antický senátor, historik
Co může být pro matku horší? Než vidět trpět své děti? Je pravda, že ženy, co jsou držáky ve vztahu a nijak obdobnou situaci neřeší (psychoterapie, odchod od tyrana) často propadají závislostem a stávají se emočně plochými. Propadají alkoholu, kterým si tiší svá hoře. Ale přesto vidí, jaké manželství dcera má.
„Muž snese ledacos těžkého, jenom ne pláč ženy, který sám zavinil.“ — Karel Čapek
Přerušit generační linii nešťastnic lze. Sice to není úplně snadné, ale co je víc psychicky náročné? Desítky let v pekle manželství? To, že vy budete tou Xenou, která přesekne pouta, nepřinese jenom úlevu vám, ale i vaše dcery uvidí, že nemusí žít s tím, s kým nechtějí, nebo se k nim nehezky chová. A to je ten největší dar, který matka další nové generaci může dát.
