Článek
Ženy, které sednou na lep „pohádkářům“ nejsou hloupé naivky.Jak by mohl někdo namítnout. Tedy pokud stejný výběr neopakuji neustále dokola. Problém je hlubší. A mezi námi děvčaty, která z nás nebyla v situaci, kdy skočila „na špek“ a uvěřila. A nemusí jít zrovna o partnera.
Otec, který stokrát něco slíbil a stokrát zůstalo jen u toho, vybarvil podobiznu budoucího muže své dcery, ne zrovna v hezkých barvách. Její milostné vztahy budou s větší pravděpodobností mít podobný scénář.Ústně bude mít zaručeno, vše co jí napadne,ale realita bude jiná.
Je třeba nalít si čistého vína. Jedná se totiž o manipulační techniku, kterou mají oblíbenou především nezralí muži. Takový, co vás obalamutí sladkými řečičkami, zahrají na strunu sociálního cítění. Přesně tito pánové jsou si dobře vědomi, že vy jste ta pravá a ke štěstí vám jen stačí „malovat vzdušné zámky.“ Většina žen, které uvěří jsou totiž citově závislé a špetky sebevědomí. Partner je pro ně důležitější než ony samy.
Každý takový „baron Prášil“ své drahé nese životní lekci a pokud učení nepochopí, čeká na ni obdobný typ. To je však mistr ve svém oboru a lekce se stává o to těžší. Bohužel se i stává, že se stále dokola opakuje na chlup stejný příběh ač se aktér mění. Jednou je to Karel, podruhé Petr.
Většinou, takto postižené dámy neznají, co je přijetí od otce nebo si stále vidí, jak se matka trápí ve vztahu třeba s alkoholikem, který sám sobě lže do kapsy. Sice přísahal na život blízkých, že skončí pít jen, co si zamane. Přitom však závislost skoro nikdy neřešil. Tedy jedině,když jemu teklo do bot sekal chvíli dobrotu, ale jakmile mu otrnulo dál chlastal dál první ligu.
Slibům věří i ženy, které jsou citově vyprahlé. Nesou si deficit z dětství. A to, že mají vedle sebe muže (i když je to baron Prášil) jim dává hodnotu. Visí na něm a nedovedou si představit život bez něj. Bojí se postavit na vlastní nohy a ztratit jej. Tím ztrácí svou hodnotu. Mají zakódováno : “ Jsem špatná nikdo mě nechce."
Sliby jsou silná zbraň v ústech nezralých mužů a bez zpracování příčin,proč takový mluvka žijeme s námi, budeme těžko měnit své životy. Čekat marně na zázrak,kdy to, co slíbil se zhmotní. Držet s ním basu a omlouvat jej a jeho neschopnost. Suplovat mu matku, kterou on hledá v nás.
Za zralého muže totiž mluví činy, ne řeči.
„Co slíbíš, to splň! Lépe je, když neslibuješ, než když slíbíš a nesplníš.“
