Článek
Milý deníčku!
Možná tak začneš psát své životní zážitky, zkušenosti i prožitky.
Ale pokud chceš, aby ti deník skutečně pomohl, nepiš dlouhé slohové cvičení, ve kterém se jeden zážitek ztratí mezi stovkami slov.
Rozděl si svůj den na malé okamžiky.
Za jediný den se odehrají desítky drobných situací. Některé pohladí. Jiné bodnou přímo do srdce. A právě ty nejmenší okamžiky bývají často nejdůležitější.
Možná je to už stopadesátá lež. Stopadesáté ponížení. Stopadesátý útok na tvoji hodnotu. Jenže protože se opakuje tak často, přestaneš mu věnovat pozornost. Pustíš ho jedním uchem dovnitř a druhým ven. Tvoje duše ho ale zaznamená.
Stejně důležité je zapisovat i hezké chvíle.
Okamžiky, kdy ses cítila klidná. Milovaná. Šťastná. V bezpečí. I ty jsou součástí tvého příběhu a mohou ti ukázat, co tvá duše skutečně potřebuje.
Někdy zjistíš, že k radosti ti stačilo opravdu málo.
A jindy si uvědomíš, že za pár drobků lásky jsi platila mnohem víc, než jsi dostávala.
Ještě jednu věc do svého deníku přidej.
Oznámkuj své pocity.
Klidně jako ve škole.
Jednička může znamenat den plný radosti a bezpečí.
Pětka den, kdy ses cítila bezmocná, odmítnutá nebo ponížená.
Nebo místo čísel používej smajlíky, barvy či vlastní symboly.
Nehodnotíš sebe.
Hodnotíš svůj prožitek.
Po několika týdnech začneš vidět něco, co ti během každodenního života uniká.
Vzorce.
Uvidíš, jak se střídá love bombing s chladem. Jak po období velké lásky přichází trestání tichem. Jak se opakují stejné hádky, stejné omluvy i stejná zklamání.
Najednou už to nejsou jednotlivé náhody.
Je to mapa vašeho vztahu.
A právě ta ti ukáže pravdu, kterou se tvůj mozek později pokusí přepsat.
Proto před každým krokem zpátky…
Před každou zprávou.
Před každou omluvou.
Před každým jeho „změnil jsem se“.
Otevři svůj deník.
Nečti jeho slova.
Čti svá.
