Článek
Každý na to má jiný pohled. A nemyslím tím jen nás laiky. Rozcházejí se v tom i terapeuti, psychologové a kouči.
Jedna skupina říká: Žij tady a teď.
To, co bylo, už nezměníš. Neustálým vracením se do situací, ve kterých ti někdo ublížil, můžeš znovu probouzet strach, smutek, vztek nebo bezmoc. Místo aby ses uzdravovala, můžeš svou bolest stále dokola udržovat při životě.
A tak zaznívá: Co bylo, bylo. Teď jsi dospělá. Teď rozhoduješ o svém životě ty.
Druhá skupina jde opačným směrem.
Co se tehdy stalo? Kdy? S kým? Jak ses cítila? Co sis z toho odnesla? Co jsi tehdy potřebovala a nedostala? A jak se to projevuje ve tvém životě dnes?
Protože minulost není jen skladištěm nepříjemných vzpomínek. Nese také informace o tom, proč dnes některé situace prožíváš právě tak, jak je prožíváš.
Proč tě odmítnutí jednoho člověka zasáhne mnohem víc, než by odpovídalo samotné situaci.
Proč se bojíš opuštění.
Proč vydržíš ve vztahu věci, které by jiná žena dávno odmítla.
Proč potřebuješ ujišťování.
Nebo proč naopak utečeš ve chvíli, kdy se k tobě někdo začne skutečně přibližovat.
A právě tady podle mě leží odpověď.
Minulost není ani místo, kterému se musíme za každou cenu vyhnout, ani místo, kde máme strávit zbytek života.
Je to zdroj informací.
Když opravujete starý dům, také nestačí natřít stěny a říct: „Odteď se díváme jen dopředu.“
Pokud jsou popraskané základy, potřebujete zjistit proč.
Kde se dům propadá? Co je nosné? Co lze odstranit? Co je potřeba zpevnit?
Ale jakmile závadu najdete, nebudete dalších deset let sedět ve sklepě a každý den zkoumat stejnou prasklinu.
Opravíte ji a začnete v tom domě žít.
A podobně bychom podle mě měli zacházet se svou minulostí.
Vrátit se k ní, když potřebujeme pochopit, odkud pochází naše strachy, pocit méněcennosti, potřeba zavděčit se, nedůvěra nebo způsob, jakým si vybíráme partnery.
Pojmenovat je.
Pochopit souvislosti.
A potom udělat něco, co je mnohem těžší než samotné pochopení:
začít se dnes chovat jinak.
Protože právě tady může mít práce s minulostí jednu velkou past.
Člověk už dokonale ví, proč je takový, jaký je. Ví, co mu udělala máma, co neudělal táta, co pokazil bývalý partner a proč se bojí dalšího vztahu.
Dokáže svou bolest analyzovat do posledního detailu.
Jenže jeho dnešní život se nezměnil ani o centimetr.
Pak už nejde o uzdravování. Minulost se stala vysvětlením, proč nemusím nic měnit dnes.
A to je slepá ulička.
Minulost může vysvětlit vaše dnešní chování. Neměla by ho navždy omlouvat.
Nemusíte před svými „šotky“ utíkat.
Ale nemusíte jim ani postavit obývák a dalších dvacet let s nimi bydlet.
Najděte je. Pochopte, odkud přišli. Ošetřete to, co stále bolí.
A potom se vraťte do přítomnosti.
Protože minulost vám může ukázat, proč jste se dostala právě sem.
Ale o tom, kam půjdete dál, už musí rozhodovat dnešní vy.
