Článek
Víš, proč některé ženy mají milence, nad kterým jejich manžel jen nevěřícně kroutí hlavou?
„Proboha, co na něm vidí? Vždyť mi nesahá ani po paty.“
A možná má pravdu.
Její milenec se pyšní přezdívkou Evžen, svůdce žen. Jeho přirozeným teritoriem je postel nebo gauč, celé dny dokáže propařit na konzoli, zaplatit večeři v luxusním podniku není zrovna jeho parketa a místo drahého parfému z něj občas táhne pivo.
Kariéra? Nic moc. Ambice? Raději se neptej.
Vedle úspěšného podnikatele nebo generálního ředitele může na první pohled působit skoro směšně.
Přesto má něco, čím tě dokáže porazit.
Ne proto, že by byl lepší muž.
Ale protože ví, jak málo někdy stačí.
Ty jí koupíš zlatý šperk. Vezmeš ji na luxusní dovolenou. Zaplatíš hotel, o kterém většina lidí jen sní.
Jenže na té dovolené dál řešíš byznys. Telefon máš přilepený k ruce, a když zrovna nepracuješ, dospáváš spánkový deficit za poslední půlrok.
Ona mezitím sedí sama u snídaně.
Sama leží na pláži.
Sama jde na výlet.
Formálně jste spolu. Jenže pocitově už možná dlouho ne.
A potom přijde Evžen.
Nemá tvoje peníze, postavení ani životní úroveň. Zato umí jednu věc: dát ženě přesně tolik pozornosti, aby začala mít pocit, že je pro něj výjimečná.
Poslouchá. Ptá se. Pamatuje si drobnosti.
„Jak dopadla ta nepříjemnost v práci?“
Ví, jak se jmenuje její pes a že měl minulý týden nějaké trable. Když ji bolí hlava, doporučí jí bylinky na migrénu. No co, zkušenosti a znalosti zřejmě má.
Pochválí jí šaty. Všimne si nových vlasů. Napíše ráno zprávu. Večer se zeptá, jaký měla den.
A žena, která byla dlouho zvyklá žít vedle člověka, jenž ji poslouchá na půl ucha, najednou dostává plnou dávku zájmu.
Jen pozor.
Zájem ještě není láska. A pozornost není automaticky důkazem charakteru.
Pro některé „Evženy, svůdce žen“ je právě tohle hra, kterou dokonale ovládají.
Vědí, že nepotřebují konkurovat manželovu platu, autu ani společenskému postavení. Nepotřebují ženě nabídnout společnou budoucnost, převzít odpovědnost za domácnost, platit hypotéku ani s ní řešit nemocné děti.
Stačí vytvořit pocit:
Se mnou jsi důležitá.
A pokud žena tenhle pocit doma dlouho nezažila, může být překvapivě snadné zaměnit pár dobře mířených dávek pozornosti za hluboký cit.
Právě v tom může být manipulace tak účinná.
On možná neposlouchá proto, že ho fascinují její problémy v práci. Poslouchá, protože už dávno zjistil, že zapamatovat si dvě jména, jednu nepříjemnost a příští týden se na ně zeptat stojí prakticky nula korun a pár minut času.
Výnos může být obrovský.
Žena si totiž neříká:
„Zapamatoval si jméno mé kolegyně.“
Ona cítí:
„Jemu na mně záleží.“
A právě tady může začít nebezpečná záměna.
Protože zatímco jeden muž může utrácet desetitisíce za dovolenou a přitom vedle své ženy emocionálně vůbec nebýt, druhému někdy stačí několik zpráv, pár správných otázek, dotek a dvě hodiny ničím nerušené pozornosti.
A žena má pocit, že konečně dostala něco, po čem celé roky toužila.
Možná je tedy mnohem zajímavější otázka než „Proč ženy podvádějí s takovými chlapy?“ tahle:
Jak je možné, že někdy stačí tak strašně málo, aby se žena cítila milovaná?
A ještě nepříjemnější:
Jak dlouho předtím musela dostávat ještě méně?
