Článek
Randění tě děsí. Po posledním vztahu sis dala pauzu. Jenže z krátké pauzy se postupně staly roky bez randění.
Nebyly to promarněné roky. Využila jsi je pro sebe. Poznávala ses. Učila ses, co ti dělá dobře. Eliminovala jsi ze života to, co už není, a možná nikdy nebylo, tvůj šálek kávy. Přesně víš, v čem jsi jedinečná a originální. A plíživé pochyby? I s těmi už umíš pracovat.
Jenže to, co tě dnes může blokovat v tom, abys měla vedle sebe pana Úžasného, už nemusí být minulost.
Můžeš to být ty sama.
Dovol si randit.
To, že zajdeš na kafe nebo na večeři s mužem, který tě zaujal, přece neznamená, že s ním musíš hned uzavřít manželství. Ani že u něj musíš přespat, když to tak nebudeš cítit.
Prostě testovací randíčko.
Přece už víš, co chceš. A právě randění ti může ukázat, jestli to dokážeš použít i v praxi.
Muž začne házet špínu na svou ex. Možná má v něčem stokrát pravdu. Jenže ty už nemusíš řešit, kdo z nich byl viník.
Ber to jako informaci.
Aha. Jak o bývalé partnerce mluví? Co to vypovídá o něm? Dokáže mluvit o minulosti bez nenávisti a ponižování? Je dostatečně zralý a má úctu k ženám? Nebo přede mnou sedí muž, který potřebuje hlavně politovat a zachránit?
A tohle přece dobře znáš.
Chceš to znovu?
Ne.
Takže odmítneš další setkání. Nepůjdeš s ním domů jen proto, že by bylo blbý říct: „Ne, děkuji.“
A právě v tu chvíli můžeš gratulovat sama sobě.
Protože jsi právě dostala důkaz, který ti žádná terapie dát nemohla.
Zvládla jsi zkoušku v reálném životě.
Rozpoznala jsi varovné signály, nezačala je omlouvat, nepřevzala roli zachránkyně a nepustila sis do života dalšího bad boye.
Možná tedy nepotřebuješ další roky přemýšlet, jestli už jsi připravená randit.
Možná potřebuješ zjistit, že už umíš odejít z randíčka, které nikam vést nemá.
