Článek
U otce despoty máte – dá-li se tomu vůbec říkat výhoda – alespoň nepřítele jasně označeného.
Křik. Nadávky. Ponižování. Věčné napětí. Možná i nějaká ta „výchovná“.
Táta tyran je vztyčený ukazovák. Tohle bolelo. Tohle doma nechci.
Pozor, ani to samozřejmě neznamená, že se podobný muž jednou neobjeví po vašem boku.
Mnohem hůř se ale hledá to, co vlastně bylo špatně v rodině, kde na první pohled nic zásadního špatně nebylo.
Táta nekřičel.
Nebyl agresivní.
Rodinu zabezpečil. Když bylo potřeba něco opravit, opravil to. Doma všechno víceméně fungovalo.
Takový ten chlap, o kterém se ještě po letech říká:
„To byl skvělý táta.“
Opravdu?
Přesně takhle svého otce popisovala i moje kamarádka.
A vůbec nechápala, proč její partnerské vztahy vypadají tak, jak vypadají.
V jednom manželství se dusila nedostatkem blízkosti. Muž měl svůj svět, svoje plány, svoje zájmy a ona měla stále silnější pocit, že je někde na konci jeho seznamu priorit.
V dalším vztahu přišel pravý opak.
Muž, který na ní visel.
Potřeboval poradit, zařídit, rozhodnout. Bez ní pomalu ani ránu.
„Proč si vybírám pořád takové chlapy?“ ptala se.
Jenže možná bylo potřeba přestat hledat odpověď pouze v jejích partnerech a vrátit se k tomu „skvělému tátovi“.
Ano, postaral se.
Jenže doma vlastně moc nebyl.
Fotbal. Myslivost. Kulturní akce na vsi. Schůze. Kamarádi. Zařizování. Pořád měl nějaký plán, nějakou povinnost, někam běžel.
Byl věčně v luftu.
A doma?
Tam byla máma.
Máma řešila špatné známky.
Máma řešila neumyté nádobí.
Máma řešila děti, domácnost a každodenní provoz.
Máma byla unavená, strhaná a často protivná.
Táta mezitím prolétl domácností mezi schůzí myslivců a další akcí.
„Ale prosím tě, nic se neděje. Jsi chytrá holka. Tu známku si opravíš levou zadní.“
Pohlazení.
Úsměv.
A zase nebyl.
A právě tady může být něco, co dítě vůbec neumí pojmenovat.
Táta byl ten hodný.
Máma ta protivná.
Jenže možná nebyla protivná proto, že by byla horším rodičem.
Možná byla vyčerpaná z role, ve které na ni zůstalo všechno, co její muž nemusel řešit.
A holčička mezitím pozorovala vztah.
Nejen tátu.
Nejen mámu.
Pozorovala, jak spolu muž a žena žijí.
A o mnoho let později může být fascinovaná tím, že její dva partneři byli úplně rozdílní.
Jenže možná nebyli. A o tom příště.
