Článek
Nejen správné myšlení je cesta k lepším vztahům, prosperitě a celkové spokojenosti.
Být pozitivní a myslet o sobě v tom nejlepším světle je trendy. Žádné černé myšlenky, žádné nálepkování sebe sama: „Jsem nemožná. Jsem k ničemu.“ Žádné kritizování vlastních proporcí ani porcí.
Ale i tady je zakopaný pes.
Tisíckrát si můžeme říkat: Jsem skvělá. Jsem jedinečná.
Jenže když v sobě necháme podvědomý vzorec:
„Co si o sobě myslíš? Nejsi žádná krasavice. Ty budeš ráda, když si tě nějaký kluk vůbec všimne.“
tak přehluší i tu nejlepší myšlenkovou mapu.
A ještě důležitější než správně myslet je umět si klást správné otázky. A v odpovědích na ně najít informace, které potřebujeme.
Tak třeba žena žije v nefunkčním vztahu.
Každá hádka končí stejně. Každý útok na její osobu taky.
On jí ublíží, ale nakonec se omlouvá ona!
Neřeší se, že ji zranil nebo ponížil svým jednáním. Na pořadu dne je její přecitlivělost, sklony k hysterii a její superschopnost – samozřejmě z jeho úhlu pohledu – dohnat ho k takovému činu, kterým jí ublížil.
Žena, která takový vztah žije dlouho, už ani nemusí slyšet od partnera, že je ona ta špatná. Časem tomu začne věřit sama.
To Kainovo znamení si vytetuje na čelo sama.
Takové ženy si často pokládají otázky, které je drží v okovech partnerství:
Proč jsem ho vyprovokovala?
Jak se mám chovat jinak?
Co mu mám říct, aby mě konečně pochopil?
Prostě sedí po krk v bahně a díky těmto otázkám se do něj dobrovolně noří hlouběji a hlouběji.
Pak na sockách zoufale žádají o radu. O návod, jak to všechno vydržet, aniž by skončily v blázinci.
Ženy, ptejte se.
Ale úplně jinak!
Jak víte z mých článků, muž a žena si vzájemně zrcadlí své skryté bolesti.
Proto otázka:
„Jak se mám chovat jinak, aby tyto situace nenastaly?“
je sebetrestající.
S nastavením „já jsem viník“ – a snad můžu i za vyhynutí některých druhů zvířat – totiž vždy přijde stejná akce a reakce.
A na jejím konci si popel na hlavu sypete zase jen vy.
Položte si jiné otázky:
Proč jsem v takovém vztahu?
Proč žiju v neustálém omlouvání se?
Proč si myslím, že si nezasloužím vztah, ve kterém budu milovaná?
To jsou otázky, které mohou začít měnit to, co žijete.
A možná přijde AHA:
Protože nejsem hodná holka.
„Co jsi to zase provedla?“
„Proč jsi nepozdravila sousedku?“
„A co si o nás lidi pomyslí, když se dozvědí, že máš pětku z diktátu?“
Když zavřete oči, možná ji uvidíte.
Malou sebe.
Pláče. Je smutná a prosí rodiče o odpuštění za maličkosti, které neměly žádný mezinárodní dopad, nezpůsobily válku ani živelnou katastrofu.
Ale její duši zranily natolik, že se v ní všechny ty chvíle schovaly.
A každá z nich drží stejný transparent:
ZA TO MŮŽEŠ TY.
