Článek
V minulém článku jsme si ukázaly, jak si osvěžit paměť a podívat se na svůj život bez komentářů vnitřního kritika. Bez věčného zlehčování vlastních úspěchů. Bez potřeby zavděčit se všem kolem. Vždyť staré pořekadlo říká: Není člověk ten, který by se zavděčil všem. Jenže mnoho z nás jako by věřilo, že právě my musíme být tou výjimkou.
Jenže ani když už víš, odkud se tvé vzorce berou, a dokážeš si říct: „Jsem fakt dobrá.“, neznamená to, že tě už nikdy nepřepadne slabá chvilka.
Přijde osamění.
Smutek.
Pocit, že nejsi dost dobrá.
Že tě nikdo nemiluje.
A právě v těchto chvílích bývá největší pokušení napsat manipulátorovi jedinou zprávu.
Proto si vytvoř svou vlastní KPZ – krabičku první záchrany - kouzlo pomoci a zázraku.
Ne tu, kterou otevřeš až ve chvíli, kdy je ti nejhůř. Tu, kterou si připravíš už dnes.
Sepiš si všechno, co ti dělá dobře.
Co ti vrací klid.
Co tě nabíjí.
Co ti připomíná, že život je krásný i bez něj.
Pro někoho je to voňavá káva v kavárně s výhledem na moře. Květiny na stole, zpěv ptáků a chvíle, kdy se čas na okamžik zastaví.
Pro jiného je to les. Ticho. Vůně jehličí a hub. Deset kilometrů v nohách a pocit, že se mu znovu dýchá.
Někdo potřebuje masáž vonnými oleji, jemnou hudbu a teplo lidského doteku.
Jiný obejme svého psa, pustí si oblíbený film, sedne na kolo, otevře knihu nebo si napíše pár stránek do deníku.
Neexistuje správný seznam.
Existuje jen ten tvůj.
Až přijde den, kdy budeš mít chuť vrátit se do starého pekla jen proto, že se cítíš sama, nehledej útěchu u člověka, který ti bolest způsobil.
Otevři svou KPZ.
Připomeň si, že bolest je dočasná.
Návrat k manipulátorovi bohužel většinou také.
Jen s tím rozdílem, že po něm přichází další kolo bolesti.
