Článek
Především proto, že každý omyl, přešlap – i ta nejmenší chyba – nám byla „otloukaná o hlavu“, pitvána ze všech stran, a důsledkem byl vždy monolog na téma zklamání, smutku a trápení, které jsme údajně způsobily.
To vše v nás vytvořilo hluboko zakořeněný pocit viny a strachu. Strachu z toho, že chyba bude potrestána, kritizována, zesměšněna. A ten strach nás pak vede ke skrývání, bagatelizaci, zamlčování.
Takové to: „Já nic, to muzikant.“ Je to obrana před náporem kritiky, ponížením a dehonestací. Naučili nás, že chyba = odmítnutí, ostuda a přijde trest.
Vzpomínám na příběh, který by mohl být příběhem mnoha z nás.Vzpomínka klientky:
Otec silně zakřičel, chytil nebohé osmileté dítě pod krkem a zasyčel výhrůžku: „Přineseš další trojku a já ti zmaluju zadek!“ (V osmdesátkách to tak prostě bylo.)
Druhý den jí přistála v sešitě červená trojka – paní učitelka se s červenou propiskou rozmáchla tak, že byla snad přes celou stránku.
Panika. Strach z bolesti. Obavy z řevu. Koktejl emocí – a tak dítě trojku přepsalo na jedničku. A čekalo. Zda to projde, nebo přijde trest.
Takové a jim podobné situace mají dopad i na naše partnerství. Ani tady si často neuvědomujeme, že špatný výběr partnera je jen informace, která by nám měla ukázat, co už v životě nechceme.
Místo zvědomění: „Takového muže, který má tyto vlastnosti, už nechci,“ se znovu obracíme proti sobě. Sami sebe dehonestujeme, místo abychom se poučily.
A tak se často stane, že další muž je ten samý, jen s jinou tváří. Anebo vše, co se děje, bagatelizujeme, ututláváme, popíráme samy před sebou. Naučily, že chyba se neodpouští. Přichází za ni trest, výsměch a opovržení.
Chyba je informace pro nás. Dává nám cenné rady, kudy v životě nejít. Ukazuje tmu, aby jsme poznali světlo. Náš směr k spokojeménu životu.
