Článek
Dokonce i ten, po jehož odchodu jste se zapřísáhla:
„Už nikdy. Raději zůstanu sama, jen už nechci zažívat takovou bolest.“
Cesta ke spokojenému vztahu totiž vede přes všechny ty pravé,
ať mají jakoukoli povahu,
ať vám zlomí srdce,
jsou nevěrní,
nebo jsou to obyčejní kluci, se kterými cítíte spíš prázdno než život.
Jsou to prototypy, skrze které zkoušíte, co chcete — a co ne.
Každý z nich je malá zkouška, zrcadlo, které vám říká:
„Tudy ano.“
„Tudy rozhodně ne.“
A ve chvíli, kdy si tuto skutečnost opravdu uvědomíte, máte nakročeno do top výběru.
Problém je, že zklamání často vidíme jako trest
Když vztah skončí, máme tendenci myslet si:
- „On mi ublížil.“
- „Zahýbal mi.“
- „Pil.“
- „Byl líný.“
- „Byl chladný.“
Soustředíme se na jeho chyby, na jeho stíny.
Litujeme se, hladíme si své rány a říkáme si, že jsme si zasloužily víc.
A pak přijde další muž,s podobným příběhem.
A my dostaneme další lekci.
Proč?
Protože nás spojilo stejné emoční zranění.
To, co jsme vysílaly —
„Jsem ta, které se ubližuje. Přitahuji lumpy. Jsem chudinka.“
— to se nám vrátilo.
Jak se volá do lesa, tak se ozývá.
On jen zprocesoval to, co jste vyslala ven.
Byl přesně takovým „učitelem“, jakého přivolal váš vnitřní hlas.
A tady přichází ta nejdůležitější pravda
I ten, který zklamal, byl ten, koho jste měla potkat.
Ne protože jste si ho „zasloužila“,
ale protože odpovídal emočnímu nastavení, které jste tehdy měla.
Ať je to Petr, nebo Pavel — výsledek se opakuje, dokud se neopraví vzorec.
Nepovedená love story je vaše učebnice plná hrubek
A hrubky nejsou hanba.
Jsou to jen informace:
- Tohle nechci.
- Tohle si zasloužím jinak.
- Tohle už netoleruji.
- Tohle potřebuji.
Jakmile to rozpoznáte, můžete udělat tlustou čáru.
A zaměřit se na to, co opravdu chcete.
Jak má vypadat váš ideál?
Jak se chcete cítit?
Jaký vztah je pro ně ideální?
Když víte, co nechcete —
můžete konečně dovolit životu přivést to, co vám náleží.
