Článek
Dalo by se dlouze polemizovat, zda pohlaví miminka je jen náhoda. Souběh genetických informací od nastávajících rodičů. A pak matko přírodo děj se tvoje vůle. Nebo za tím, zda se narodí holka nebo kluk, je i naše emoční nastavení? Především podvědomá traumata způsobená předcházejícími generacemi.
Jen ženský potomek se častěji narodí do rodiny, kde zploditel má více či méně komplikovaný vztah se svojí matkou. Je na vše, co se týká ženy alergický a vysazený. Taky jej ovládá strach a nenávist vůči slabému pohlaví a je hluboce zakořeněný v nevědomí.
Naopak chlapeček přichází na svět rodičce, která muže bere jako nutné zlo. Zažila ze strany otce výchovu spíše sparťanskou, drsnou a bez lásky a jistoty. Podvědomě se mužů bojí, má vůči nim averzi, vidí v nich zlé a drsné příčiny, všeho zlého.
Možná je to jen hříčka Matky přírody nebo Vesmíru, možná náhoda, ale skrze pohlaví dítěte se učíme poznat energii opačného pohlaví z jiného úhlu. Roztomilá, veselá a dávající lásku a přijetí dívenka ukazuje otci, že ženské pohlaví není jen toxická matka, a takový malý rozumbrada milující svoji maminku ukazuje, že mužský umí být laskavý a dávající bezpodmínečnou lásku.
Avšak dospělý žije podle svých programů a nastavení. Tady platí: „Co si v dětství prožiješ, to žiješ“! Nezpracované bolesti jsou silnější a ovlivňují emocionální život natolik, že nemůžeme vyslyšet poselství dětí pro sebe. Bojujeme s ním, odmítáme jej. Bolest duše přehluší vše.
Na této teorii něco je! Znám páry, které se snažili o syna, ale i na pátý pokus to byla holka. Hlava rodiny byla na nože se svou mámou. Nechala si zasahovat do života, snášela manipulování, musela být poslušným a pomáhajícím článkem. Vyrostla z něj osoba, co nesnášela ženy! A praktiky své matky automaticky aplikovala na své dcery. Ani jedna z nich neporodila dceru. Jen samé kluky. Ti jim dávali tu bezpodmínečnou hlubokou náklonnost, kterou jim otec nedal.
Z osobní zkušenosti, bych doporučila, než začnete pracovat na potomkovi, udělejte si čas na léčení duše. Zanedbání sebe po stránce emocí přináší své ovoce ve formě puberty, kdy se z malých laskavých „léčitelů“ stávají odměření a stejnými situacemi trpící mladí lidé.
„Děti se nám podobají. Už tím jsou nesnesitelné.“ — Milan Uhde
