Článek
Gynekologické problémy úzce souvisí s přijetím sama sebe a své ženskosti. Samozřejmě, že velkou roli tu hraje i genetika. Ta však není jediná. Za vším, co se týká právě různých cyst, myomů či onkologických problému hledej tuto rovnici:
Genetika + rodové vzorce + přístup k sobě jako ženě = případné nemoci ženských orgánů.
Mnoho odborníků z oblasti psychologie rozvířilo stojaté vody názoru, že za vše může genetika. Ano, její klíčovou roli nelze zpochybnit, ale pokud právě ji přirovnáme k hudebnímu nástroji, třeba k harfě, tak k aktivaci strun tohoto královského nástroje potřebujeme prsty šikovné harfistky. K aktivaci genů, nám místo prstů postačí, naše podvědomé nastavení často ovlivněné generačními podvědomými vzorci, přístup sama k sobě a vztah k našemu ženství.
Milovat se a přijímat se jako žena je složité. Obzvlášť pokud předchozí generace žen, trpěly nemocemi ženských orgánů. To už je známkou toho, že jejich vztah k sobě samé nebyl nikterak láskyplný, laskavý a přijímající se. Není divu, když v dobách předchozích, byl mužský potomek, pokračovatel rodu adorován. Zatímco, ženský potomek byl většinou brán jako další nepovedený pokus. Jen se podívejme na krále a jejich snahy mít pokračovatele rodu.
Z těch dob se táhnou jako červená stuha, právě takové generační vzorce, jenž v dalších generacích zasévají pochyby o sobě samé, sebetrestající se energie a zhrubnutí žen. Jak pak by ne! Prababičky těžce zkoušené osudem ženy vložily do generací vzorce:
„Být ženou je špatné.““
„Ženy nemají žádnou hodnotu.“
„Být muž je jednodušší.“
„Raději chci být muž.“
A také často nepoznaly lásku od svých otců a tím pádem ani od svých mužů. Vdávaly se, aby rodičům na krku nezůstaly a nebyly na obtíž. Ve vztazích dokázaly vytrpět roky, neboť tak to bylo. Tedy, co se týká vztahů taky žádné pozitiva, která by generační vzorce zmírnila.
„Žena musí vztah vydržet.“
„Bez muže není žena nic.“
„Žena bez muže je divná.“
„Normální ženu muž neopustí.“
„Láska?! Tu si nemůžu dovolit.“
Ať chceme, nebo ne právě tato nastavení řídí naše životy. Tiše a skrytě v podvědomí, přebírají otěže našich osudů. Na jejich základě si přitahujeme k sobě partnery, kteří jsou jedním z našich zrcadel.
Dalším zrcadlem je naše tělo. Nemoci. A právě gynekologické patálie, od drobných cyst až po těžší nemoci, jsou odrazem našeho postavení samé k sobě, a především ke svému ženství.
Cysty jsou znakem hněvu, vzteku na sebe i život. Myomy sdělují šrámy na duši, které jsou spojeny s mateřstvím. Děloha je kolébka nejen pro děti, ale i pro naše emoce, pocity a taky je centrum tvořivosti žen. Problémy s ní mají často ženy, kterým vylétly děti z hnízda. A ony nemají žádný smysl žití. I ty, který se necítí být milované.
Právě nepřijetí se jako žena a inklinování k mužské energii a nulová sebeláska rozehrává stejné geny, jenž přivedly vaše předkyně do ordinace gynekologa.
