Článek
Nebo „Vaše výchova je hrozná, já bych to dělala úplně jinak“ jsou jedním z důvodů, proč vztah se snachou není ideální.
Na návštěvách se obě cítíte jako na jehlách a jen čekáte, až to skončí. Dokonce jsou i takové vyvdané matky, které dokážou zorganizovat generální změnu všeho – od barvy tapet, květin na zahradě až po výběr ložního prádla.
Div že se nepropašují do ložnice, aby dohlédly na „výrobu“ vnoučátek a přidaly dobrou radu v tom nejlepším. Je to pro tebe komplikované.
To nutkání mluvit všem do všeho je silnější než tvoje přání mít klid. A má to několik příčin – a právě ty je dobré zpracovat.
- Strach z nepotřebnosti
Roky jsi se starala, pomáhala, zachraňovala druhé. To byla tvoje role. A teď se možná cítíš jako páté kolo u vozu. Potřebuješ něco dát svým blízkým, znovu si najít své místo – a tak začneš radit. Každým dobrým skutkem jako bys říkala: „Stále mám co dát. Jsem pořád užitečná a hodnotná.“ Uvnitř je ale spíš tichý strach, že bez péče a kontroly ztratíš své místo. - Potřeba mít vše pod kontrolou
Touha mít všechno pod dohledem je často jen maska. Pod ní se schovává obava ze samoty, z nepotřebnosti a s tím i pokles vlastní hodnoty. Takové to neviditelné: „K čemu jsem vlastně dobrá, když už mě nikdo nepotřebuje?“ A tak si raději najdeš problém k vyřešení – přeorganizování skříní, nové rozestavení rostlin na zahradě, přerovnání kuchyně. Jen aby bylo vidět, že máš co říct a co dát. - Zrcadlení
Jejich soužití ti může připomínat tvoje staré chyby. A vidět, jak se dítě trápí, je pro srdce náročné. Možná sis kdysi slíbila, že budeš chránit – že nikdo z tvých blízkých nebude padat tak tvrdě jako ty. A tak nabízíč rady, které jsou někdy štiplavé jako dezinfekce. Pálí, a zatímco je myslíš dobře, oči jim neotevřou. Stejně jako ty i oni si musí ke zkušenostem dojít sami.
Dovol svým zkušenostem plynout jinudy. Není třeba vtlačovat je do života ostatních. Můžeš je proměnit v moudrost, která nezasahuje, ale je přítomná. Ve chvíli, kdy ji někdo opravdu potřebuje, si pro ni přijde sám. Můžeš být ženou, která má svou roli, své sny a svou radost. Ženou, která žije, neřídí. A která ví, že někdy je největší pomocí mlčet a prostě být.
