Článek
Boj muže s tchyní není jen o ní a jejím emočním zranění. Není to zápas jeden na jednoho. I muž má své vlastní rány na duši a jeho podvědomé nastavení je silně ovlivněno tím, co prožil v dětství.
Muž, který se cítí pod tlakem, se začne od své milé vzdalovat. Má výbuchy vzteku, nebo se naopak zatvrdí a uzavře. A tato emoční stoka ničí celou rodinu.
Autoritativní matka v něm kdysi zasela semínko nízké sebehodnoty, strachu ze žen či dokonce skryté nenávisti. Chování jeho „nové“ rodinné matky tuto starou ránu otevírá a bodá do ní jako ostrý trn.
V jeho nitru znějí staré věty:
„Nejsem pro ženu dost dobrý.“
„Ženy mě jen kritizují.“
„Ženy mě srážejí a ponižují.“
Ani dominantní otec mu do vínku nedal nejlepší výbavu. Neustálou kritikou mu lámal sebevědomí. Muž se pak považuje za neschopného, bojí se selhání — a přitom může navenek působit sebevědomě, skoro až suverénně. Jenže pod touto maskou se skrývá rozbolavělé nitro, které šeptá:
„Nejsi dost dobrý.“
„Nic neumíš.“
„Žádná takového slabocha nebude chtít.“
„Každá od tebe uteče.“
Pak stačí malý spouštěč v podobě její matky — tón hlasu, gesto, poznámka — a jeho vlastní stíny ho strhnou zpět do minulosti. Do chvílí, kdy se cítil stejně: vinný, selhaný, poražený.
Cesta ven
Účinné řešení existuje: změnit vnitřní nastavení.
Proměnit bolest v tvůrčí sílu. Tichou, klidnou, ale pevnou.
Dovolit „protivnici v sukních“ ucítit, že jeho duši už neovládá strach, ale dospělá síla.
Dovolit si i selhat — a brát pochybení jako informaci, ne jako důkaz vlastní bezcennosti.
A staré blokující vzorce přepsat na nové, které podporují jeho hodnotu:
„Ta pravá žena ode mě neuteče.“
„Pro tu pravou jsem ten pravý muž.“
„Ta pravá mi dá lásku.“
„Ti praví lidé mě ocení a uznají.“
Tímto vzniká nový muž — ne ten, který se brání, útočí nebo utíká,
ale ten, který stojí pevně ve své hodnoty.
