Článek
Jako by se nám v hlavě, při položení otázky: „Kdo je tu ta nejhorší?“ Přehrávalo jen: „Já, já, jenom já!“
Když to přeženu, tak tento live motiv zní v naší mysli až do konce života. To v případě, když se jim necháme převálcovat. Sice v době dospívání kličkujeme jako zajíc, před střelami s názvem „Jsi špatná!“ A snažíme se mít autority „na háku“, ale jak už víte z mých článků:
„Co do tebe v dětství naprogramovali, v dospělosti žiješ! A dostáváš v dávkách více než přiměřených.“
Už v bříšku dítě vnímá a je citlivé na nálady své maminky. Syndrom nechtěného dítěte je toho důkazem, ale o tom jindy.
Takže pubertální dívky si své Kainovo znamení „té strašné a nemožné“ nesou už dávno v podvědomí. Úniku není a kombinace hormonů, revolty, nepřijetí sebe a zklamání v láskách je často uvrhá do depresí, tíhnou k sebepoškozování a k poruchám příjmu potravin. Do toho je tu další démon alkohol a návykové látky.
Další etapa života pak přináší neuspokojivé vztahy, s podvědomým vzorcem „Já jsem ta nejhorší“. Jim osud do cesty přivádí jen takové ty „bad boys“, kteří jim potvrzují svým obhroublým chováním, to, co dávno již vyzařují. Nedaří se jim většinou ani v pracovní a finanční oblasti (všechno se vším totiž je propojeno). Kotrmelce života je směřují do roli oběti a bolest na duši se snaží utlumit pomocí závislostí. A pak by se dalo říci, pokud se sebou nic neudělaly ani neumřely topí se v tom bahně negace ještě dnes.
Čtyřicítka je zlomový věk. Prý krize středního věku, ale já bych řekla milník. Do té doby jsme přebrodily bahna plná špatných vztahů, finanční nestability, problémů v práci a zdravotních komplikací. Nasbíraly jsme ty drahocenné životní zkušenosti a už jen závisí na tom, zda necháme naši bárku života unášet stejným proudem a z prožitého si vezmeme jen povzdechy a emoční smrad. A pak pokračují v roli „otloukánka“.
Nebo se chopíme kormidla, díky tomu, co jsme prožily už víme, jak projet peřejemi (životní situace), jak se vyhnout kamenům (problémům). Odoláme volání Sirén, které nás lákají zpět do bárky, která se tříští o kameny, sem a tam uvízne (deprese) nebo se kymácí ve vlnách (absence sebelásky) a nechá se nést (závislost).
Ano stát se kormidelníkem svého života není snadná cesta. Má však výhodu, že i přes překážky ve formě sebe přijetí, objevení své hodnoty, pochopení zákonitostí, odpuštění sobě i blízkým, nakonec uvidíte světlo majáku, který vás navede do klidných vod života.
