Článek
Klientka sdílí svůj příběh. Její „den D“ se blíží. Těší se — konečně bude vdaná paní! Jenže ne vše je tak růžové a zalité světlem, jak by se mohlo zdát. Ona to ještě nevidí, ale její máma ano. Večer před dnem, kdy se rozezní tóny svatebního pochodu, jí říká: „Nemusíš si ho brát. Slyšela jsem, jak se hádáte. My to pochopíme.“
Ano, cítila to. Cítila, že on má své démony. Ale možná právě proto — nebo i na protest vůči rodičům — mu řekla ANO. Stokrát si později pokládala otázku: „Když mi ručně a stručně vysvětlil svou představu o manželství,neměla jsem poslechnout mámu?“
A další pochyby přicházely: „Byl by Karel, kterého mi neustále vychvalovala, lepší? Bavilo by mě žít vedle nudného inženýra, když můj muž mi dává to, co potřebuji? I když je to jízda na horské dráze, aspoň žiju!“
Sňatek z rozumu. Naše prababičky uzavíraly manželství s mužem, kterého jim vybrali rodiče. Zajištěný, s dobrou prací a postavením. Nikdo nehleděl na to, kam táhne srdce jejich dcery. Romantická dramata popisují taková manželství jako nešťastná — a stejně tak i útěk za „mužem srdce“, ze kterého se pak často vyklubal nezodpovědný floutek nebo chudý muž, který sotva uživí sebe, natož rodinu.
Jít za hlasem srdce nebo ne má několik rovin. Především tu, že vztah je vždy odrazem našeho podvědomí. A když se rozhodneme hlavou — „raději hodnějšího, usedlého Karla“ — naše vnitřní programy vždy přivedou do života nějakého pokušitele.
Někoho, kdo nám nalije vzrušení do žil, kdo v nás probudí pocit, že jsme naživu. A neomalené zacházení s naším tělem a duší nám v tu chvíli připadá příjemnější než nemastné neslané pohlazení od Karla.
Bez opravy podvědomých programů a vzorců chování bude spořádaný vztah past. A turbulentní vztah také. Jednou se žena ocitne na straně nudného, jindy tvrdého. Žádný střed.
Bohužel musíme dozrát k uvědomění, jaký vztah doopravdy chceme. A ta cesta je bolestivá — jak s hodným klukem, tak s tím „zlým“. Je to cesta, během níž třídíme střepy a skládáme si obraz té pravé lásky. Každý střep představuje jedno „NE, tohle už nechci zažívat“.
A jakmile složíme poslední kousek, uvidíme konečně obraz mužů, které už do života nechceme přitahovat. Jenže vystavit stopku je další velká výzva. Hledat odpověď v sobě.
„Proč si vybírám právě takové typy?“
„Co je příčinou, že skončím v náruči muže, který má pro mě jasnou STOP?“
Tito muži se nám do života nezamotali náhodou. Přišli nás něco naučit. Ukázat nám, co nechceme a co chceme. Pomoci nám najít střed sebe.
