Článek
Pro vývoj syna je důležitý milník okolo jedenáctého roku života, kdy by měl výchovu převzít jeho otec. A pod jeho dohledem pomalu a jistě vstupovat do role muže. Domorodé civilizace pořádají přechodové rituály. U každého z kmenů vypadá jinak. Přes přežití v buši, po vypití odvaru z durmanu, který má vymazat dětství z hlavy nebo přebíhání stáda býků po jejich hřbetech.
„Mezi dětstvím, jinošstvím, dospíváním a mužným věkem (dospělostí) mají ležet ostré hranice zkoušek, smrti, činů, obřadů, příběhů, písní a soudů.“
— Jim Morrison- zpěvák
Do dovršení tohoto věku jej má pod svými ochrannými křídly jeho matka. Toto období je neméně důležité, a to především po citové stránce. Chlapec poznává, co je být milován. Přísun lásky a přijetí je základní kámen citového nastavení, které je důležité pro jeho vztahy.
„Matka je … jediný člověk, který může dítě správně seznámit se světem. Ví, jak na to …, protože je jeho matkou.“ — Donald Winnicott 1896–1971
Nejsou li však v tomto období jeho citové potřeby naplněny a spíše pociťuje odmítání uzavírá se do sebe. Schovává své srdce, aby nezažil bolest z nepřijetí. Stává se emočně chladný, a dokonce může ženy až nenávidět nebo se jich bát. A to je vše příčinou, že do vztahu vstupuje jako nezralý. Je po emoční stránce zraněný chlapeček v těle muže, který hledá spíš „matku“ než partnerku.
Komplikací ve vztahu je mnoho. Jednou z nich je narození potomka, kdy je mu „sebráno“ jeho místo a on se dostává do emočního víru a paniky. Dopuje se přes nevěry, a pokud mu cestu zkříží „náhradnice“ odchází ze vztahu.
Stejně jako ženy i muži mohou s citovým deficitem pracovat. V prvé řadě poznat sebe, své kvality, ale i ty temné stránky, přijmout se a vyladit si vztah sám k sobě. To, že se naučíte mít rád vám pomůže od vandrování od jedné k další a k jiné. Pomůže vám odstranit „kletbu věčného hledače“ a soustředit se na věci důležitější.
„Člověka si můžete představit jako zahradu. Každá část našeho života je jako semínko, které vyroste ve strom. Když zažijeme trauma, které nedokážeme rozřešit, náš vývoj v oblasti, které se trauma dotklo, se zastaví. Pokud by tato část nás samých byla rostoucí sazeničkou, po prožití traumatu přestane růst a zůstane sazeničkou, přestože v ostatních oblastech dospějeme.“
— Teal Swan americká duchovní učitelka 1984
