Článek
Znáte to. Ty pocity, když vás zradí člověk, kterého jste si pustili k tělu. Jak bolí to pomyslné „kousnutí od hada“, kterého jste si hřáli na srdci. Jak každý nerv ve vašem těle brní touhou po pomstě. A je úplně jedno, zda to způsobil partner, někdo z rodiny nebo kamarádka.
Pořádná nakládačka je málo. Mysl vám předhazuje zlá přání na adresu zrádce. Od zlámané nohy až po skončení v horoucích peklech. A ač nechcete o tom člověku slyšet ani slovo, usínáte i probouzíte se – a první, kdo vám vystane na mysli, je právě on.
Ať už myslíte na bolest a nespravedlnost, nebo spřádáte pomstu. Krutou a děsivou. Boj na život a na smrt. Nebo roznést po celém městě informaci o tom, jaká je to bestie.
Vím, jak to bolí. A je jedno, jestli vás opustí kvůli jiné osobě, poníží, zradí, nebo dokonce okrade. Sakramentsky to bolí.
Asi nejtěžší na tom celém je vzít si z toho to, co „nám básník tím chtěl říci“.
Uváznout v oběti – „Jaký já jsem chudák…“ – má totiž úplně jiný efekt. Další dareba vám poskytne stejnou lekci, se stejným ublížením.
Proč? Protože uprostřed vaší duše visí transparent:
„Jsem chudák!“
A to je pro takové podlé lidi lákadlo. Proč si nejít a nekopnout si, když jim dáváte šanci svým postojem?
Ani uzavření bolestivé vzpomínky není to pravé, jak už takové lidi nepřitahovat. Ani kdybyste tuto zkušenost vystřelili na Mars a utekli před ní na konec světa – emoční důsledky tam budou s vámi.
Ať už je to strach, schovávání se doma, nebo eliminace styku s lidmi.
Protože kdykoliv je žák připraven, učitel si ho najde. A pěkně mu dá zabrat.
Jak se bránit dalšímu trestu „rákoskou“?
Ani pomsta není v tomto případě sladká. Ve kterém by byla, že? Možná ten první pocit po dobře vykonané odplatě chutná sladce… ale veškerá negace se obrátí proti vám.
Prostě boží mlýny, co melou pomalu, ale jistě.
Vše, co vysíláme, se vrací.
Vraťme se, ale k otázce, co dělat, aby se tyto situace již neopakovaly a nezraňovaly nás. Důležitá je sebereflexe, poznání sebe a léčení starých skrytých traumat. Taky poslouchat intuici se vyplatí.
