Článek
Přijíždíme na plánovanou zastávku naší cesty. Žijeme nedaleko v podobné malé vesnici, a tak poznáváme o prázdninách širší okolí našeho nového hanáckého domova. Kocháme se krásnou krajinou, místy které ještě nezničil masový turistický ruch.
Hospody na vesnicích prý mají krachovat. Tak tahle určitě ne. Podle interiéru normální venkovská hospoda. Nic moc, ale tady to nevadí. Plně obsazené stoly vypovídají o dobře zavedeném podniku. Tady si nemusí na nic hrát.
Musíme chvilku čekat, dvě rychle kmitající servírky nestíhají (takové pracovní tempo bych mít opravdu nechtěl). Odměnou za čekání je nám velká a chutná porce. Mám co dělat, abych vše snědl.
Předtím mám čas rozhlížet se kolem. Kdo plní v době oběda hospodu v malé vesnici? Skoro polovinu stolů zabírají podle mého odhadu, tím jak se chovají k personálu, místní štamgasti - senioři. Další si přicházejí s kastrůlky.
Tady se opravdu žádná bída, často prezentovaná seniory, kteří nemají údajně ani na jídlo, nekoná. Kdo by se také chutně a lacino nechtěl najíst? Cena meníčka (pět jídel v nabídce) je pouhých 140 korun. Nebo se opravdu někomu zdá cena poledního menu v hodnotě jedné krabičky cigaret moc vysoká?
I mladá rodina od vedle jsou místní (servírce tykají), ne každý chce čas o prázdninách trávit s dětmi u plotny. Zbytek osazenstva je doplněný chlapy v montérkách, kteří si odskočili od práce z okolních polí na oběd.
Turistická naplavenina jsme asi jen my. Možná i další pár ve vzdáleném rohu. Tady se z prázdninových turistů nežije a pokud už sem zabloudí, nemusí mít obavu, že budou odrbáni.
Před hospodou jsem si všiml i firemní dodávky a její reklamy, která nabízí rozvoz i po okolních vesnicích. O zákazníky jistě nebudou mít nouzi. Škoda, že nebydlíme o kousek blíž. Naše rozvážková hospoda takovou kvalitu a porce nemá…
Tak vida, tady to jde. Proč to nejde i jinde? Nějaké důvody se jistě vždycky najdou. Já myslím, že jako vždy je to o lidech. O těch šikovných, poctivých a pracovitých.
Po cestách v okolí našeho nového domova, jsem i ve větších vesnicích a z mého pohledu na lepších místech, narazil na zavřené hospody. Už jen z počtu pavučin v zaprášených oknech a zničeného venkovního vybavení, mohu odhadovat jak dlouho jsou už zavřené. Někde to vypadá už na hodně dlouho. Tady to "nešlo"…
Pokud si někdo myslel, že dnes stačí jen krájet tlačenku, točit pivo a nalévat kořalku a u toho rychle zbohatnout, tak se spletl. Kolik takových hospodských a hospod bylo?
Doma se podívám na wiki. Vesnice s prosperující a jídlo nabízející vynikající hospodou má cca 650 obyvatel. Ta naše, kde žiji já, je asi poloviční.
A jak to vypadá u nás? Jedna hospoda, zde ještě funguje. Ta je pouze večerní, chlastací, interiér a osazenstvo znám pouze z doslechu. Tohle není můj životní styl.
Naštěstí je tu i jiná možnost. Další posezení nabízí dvakrát odpoledne v týdnu místní sokolovna. Tady už je prostředí mnohem příjemnější a kulturnější. Posezení venku a i hřiště pro děti.
Pohodové místo pro možnost setkávání a pořádání místních akcí. Pro dospělé i pro děti.
A co místní senioři a ti, kteří nechtějí pořád stát u plotny? Těm nabízí možnost dovozu obědu pět kilometrů vzdálená „vařící“ hospoda.
Popisovat venkov jako jakousi zničenou nešťastnou zem, plnou krachujících hospod, je dost mimo. Pokud už hospoda opravdu není, je možnost najít jiné místo pro setkání a sociální kontakt. Soudím tak z osobní místní hanácké zkušenosti.
Pokud se najdou pracovití lidé, co chápou, že dobrá hospoda se musí roky budovat a musí nabídnout víc než tlačenku a pivo, tak to jde. A i v době, kdy jsou podmínky obtížnější.
Na rychlé a snadné zbohatnutí to opravdu není…
PS: Foto v úvodu je pouze ilustrativní, tu svou skutečně velkou hospodskou porci jsem nefotil.
