Článek
Všichni stárneme a je pořád s podivem, že spousta lidí to překvapí. Najednou jsou v důchodu, nemají vlastní bydlení a jsou bez úspor. Žijí z ruky do úst ze státního důchodu a sociálních dávek. Představovali si své stáří jinak? V co doufali? Těžko říci. A je tady otázka.
1
Co udělali oni sami, aby měli na stáří zajištěné laciné , přijatelné a hlavně jisté bydlení? A k tomu nějaké úspory? VŮBEC NIC.
Podle statistik má vlastní bydlení 82 procent seniorů, pouhá 3 procenta žijí v Domovech pro seniory a jejich velmi malá část, 15 procent seniorů žije v nájmu. A to je i případ jednoho nájemníka z hornického „fiňáku“ v Ostravě -Heřmanicích. Co ve svých skoro sedmdesáti udělal, aby nezůstal bydlet v nájmu ve staré dřevěné chatce? Svou situaci neřešil? Měl na to po revoluci 35 let. V té době byl přece ještě mladý, plný sil a energie. Co by dělal? Nic, nájem byl velmi výhodný. A důchod daleko.
Jeho další důvod je jednoduše nostalgický. Prožil tam dětství a líbí se mu tam. No, proč ne. Na Ostravu je to jistě příjemná lokalita a malá zahrádka jistě dodá bydlení jinou kvalitu a také pochopitelně i tržní cenu. A to i přesto, že tzv. finský domek pochází z 50. let, je dřevěný a má pouze 56 m2. Byty prodávané za miliony jsou často mnohem menší.
Co udělal proto, aby to byla jeho životní jistota? Dostal tu šanci a jak byl na ni připraven? Jeho důchod není malý, bere 21 000. To znamená, že má odpracováno s velmi dobrým průměrem. Kde má peníze na stáří? Stav jeho domku mluví jasně. Tady je nehledejme, zde se neinvestovalo. Taky to není rozumný nápad, cpát peníze do cizího majetku. I když ten rezavý okap si nájemník mohl srovnat a natřít.
Kdo by řešil stáří a bydlení. Přednější je pořádně si nacpat břicho, zahulit si a zachlastat. To je přece smysl života, nebo ne? Kdo by myslel na budoucnost…
Výhodná nabídka na odkup přišla. Na svou polovinu domku neměl a co hůř, potopil i sousedy. Dvojdomek se nabízel pouze v celku a chudý soused stáhl i toho bohatšího sebou ke dnu. Ke dnu? Kde je vůbec v dnešní společnosti dno? Dopadl na něho pan Dlabunadůchod? Zdaleka ne. Na to jak se celý život nezodpovědně choval dopadl královsky. Žije tam, kde chce (do paneláku by nešel, na to jak je chudý má dost vysoké nároky) a zbude mu dost peněz i na vše ostatní. Nebo mu to nestačí? Jeho problém.
2
Máme zde hned dva šťastné příběhy. Nájemník bydlí dál. Realita ho sice dohnala. Nájem mu byl zvýšen z 9500 na 14 000. To je při důchodu 21 000 pořád na pohodu. Zbude mu 7000 a z nich zaplatí 2000 (jeho vlastní slova) za energie. Zůstatek je stále slušných 5000. Zdá se Vám to málo? To jste ovšem zapomněli připočítat příspěvek na bydlení. Ten je v tomto případě 6000. Celkem 11 000 na vše ostatní. Pohoda.
A druhý šťastný příběh? To je příběh investora. Našel blázna, který mu je ochoten platit 14 000 za starou rozpadající se dřevěnou boudu. Pár let to ještě potrvá a pozemek u boudy v této lokalitě o rozloze cca 350 metrů může narůst do velmi zajímavé hodnoty. Gratulujeme.
Česko je zemí šťastných příběhů.
Vlastně vše a v tomto konkrétním případě pro všechny dobře dopadlo. A to jsem ještě zapomněl na ty, co se na jistě náhodně pokažené privatizaci OKD napakovali za asistence ČSSD (tehdy premiéři Špidla a Gross) nejvíc. To už je ovšem jiný a už starý příběh. Nebo je to spíš k naštvání? V Ostravě to naštěstí nikomu nevadí a nadále drtivě většinově nadšeně volí ty, co jim slibují jak se o ně dobře postarají. Na to voliči s „kratkymi zobaky“ už přes třicet let rádi slyší…
