Článek
Všichni stárneme a je pořád s podivem, že spousta lidí to překvapí. Najednou jsou v důchodu, nemají vlastní bydlení a jsou bez úspor. Žijí z ruky do úst ze státního důchodu a sociálních dávek. Představovali si své stáří jinak? V co doufali? Těžko říci. A je tady otázka.
1
Co udělali oni sami, aby měli na stáří zajištěné laciné , přijatelné a hlavně jisté bydlení? A k tomu nějaké úspory? VŮBEC NIC.
Podle statistik má vlastní bydlení 82 procent seniorů, pouhá 3 procenta žijí v Domovech pro seniory a jejich velmi malá část, 15 procent seniorů žije v nájmu. A to je I případ jednoho nájemníka z fiňáku v Ostravě -Heřmanovicích. Co ve svých skoro sedmdesáti udělal, aby nezůstal v nájmu bydlet ve staré dřevěné chatce? Svou situaci neřešil? Měl na to po revoluci 35 let. V té době byl přece ještě mladý, plný sil a energie. Co by dělal? Nic, nájem byl velmi výhodný. A důchod daleko.
Jeho další důvod je jednoduše nostalgický. Prožil tam dětství a líbí se mu tam. No, proč ne. Na Ostravu je to jistě příjemná lokalita a malá zahrádka jistě dodá bydlení jinou kvalitu a také pochopitelně i tržní cenu. A ty i přesto, že tzv. finský domek pochází z 50. let, je dřevěný a má pouze 56 m2. Byty prodávané za miliony jsou často mnohem menší.
Co udělal proto, aby to byla jeho životní jistota? Dostal tu šanci a jak byl na ni připraven? Jeho důchod není malý, bere 21 000. To znamená, že má odpracováno s velmi dobrým průměrem. Kde má peníze na stáří? Stav jeho domku mluví jasně. Tady se neinvestovalo. Taky to není rozumný nápad, cpát peníze do cizího majetku. I když ten rezavý okap si nájemník natřít mohl.
Kdo by řešil stáří a bydlení. Přednější je pořádně si nacpat břicho, zahulit si a zachlastat. To je přece smysl života, nebo ne? Kdo by myslel na budoucnost…
Výhodná nabídka na odkup přišla. Na svou polovinu domku neměl a co hůř, potopil i sousedy. Dvojdomek se nabízel pouze v celku a chudý soused stáhl i toho bohatšího sebou ke dnu. Ke dnu? Kde je vůbec v dnešní společnosti dno? Dopadl na něho pan Dlabunadůchod? Zdaleka ne. Na to jak se celý život nezodpovědně choval dopadl královsky. Žije tam kde chce ( do paneláku by nešel, na to jak je chudý má dost vysoké nároky) a zbude mu dost peněz i na vše ostatní. Nebo mu to nestačí? Jeho problém.
2
Máme zde hned dva šťastné příběhy. Nájemník bydlí dál. Realita ho sice dohnala. Nájem mu byl zvýšen z 9500 na 14 000. To je při důchodu 21 000 pořád na pohodu. Zbude mu 7000 a z nich zaplatí 2000 ( jeho vlastní slova) za energie. Zůstatek je stále slušných 5000. Zdá se Vám to málo? To jste ovšem zapomněli připočítat příspěvek na bydlení. Ten je v tomto případě 6000. Celkem 11 000 na vše ostatní. Pohoda.
A druhý šťastný příběh? To je příběh investora. Našel blázna, který mu je ochoten platit 14 000 za starou rozpadající se dřevěnou boudu. Pár let to ještě potrvá a pozemek u boudy v této lokalitě o rozloze cca 350 metrů může narůst do velmi zajímavé hodnoty. Gratulujeme.
Česko je zemí šťastných příběhů.
Vlastně vše a v tomto konkrétním případě pro všechny dobře dopadlo. A to jsem ještě zapomněl na ty, co se na jistě náhodně pokažené privatizaci OKD napakovali za asistence ČSSD ( tehdy premiéři Špidla a Gross) nejvíc. To už je ovšem jiný a už starý příběh. Nebo je to spíš k naštvání? V Ostravě to naštěstí nikomu nevadí a nadále drtivě většinově nadšeně volí ty, co jim slibují jak se o ně dobře postarají. Na to voliči s kratkymi zobaky už přes třicet let rádi slyší…
