Článek
Sterilizace. Každý kdo začne diskutovat na toto téma musí počítat s tím, že vstupuje na tenký led. Hned může být označen za nacistu i když s touto ideologií nemá nic společného.
Argumenty proti sterilizaci jsou v podstatě jednoduché. Ve skutečnosti žádné racionální nejsou, pokud jde o konkrétní případy. Při nedostatku argumentů hned každý vytahuje Hitlera, aby argumentačně fauloval. Protivník je rychle poražen a ještě je označen za nacistu. To není téma o kterém se snadno veřejně racionálně diskutuje.
Zkusit bych to ovšem na konkrétním případě mohl. Jde právě pouze o konkrétní případ. Nikoliv o jakoukoliv formu plošné a násilné sterilizace. Tak jak je negativně známá z té nejhorší nedaleké historie.
Co konkrétního se stalo? V lesní chatce při náhodné prohlídce strážníků byly objeveny tři děti ve věku 5 až 8 let. Spolu se svou „matkou“ a třemi dalšími dospělými osobami živořily v prostoru dvanácti metrech čtverečných. Bez vody a elektřiny. Děti se chodily mýt k potoku a potřebu vykonávaly v lese. V den svého zachránění měly k obědu chleba a v minulých dnech to jistě nebylo lepší.
Žádné z dětí si nepamatovalo kdy naposledy bylo ve školce či ve škole. Údajně takto měly žít cca 14 dní, když je „otec“ vyhodil spolu s „matkou“ z bytu na ulici. Nechci si ani představovat jakým způsobem musely v chatce žít.
Jak na příjezd policie reagovala "matka"? Schovala se před ní a z poza chatky na hlídku pořvávala. Ani na další pokus, tentokrát telefonický nereagovala. Po domluvě se nedostavila a o další osud svých děti se nezajímala. Zcela nepochopitelné chování.
Zas tak nepochopitelné z její strany, po zjištění dalších informací nebylo. Už má s odebíráním svých dětí velké zkušenosti. Prostě to bude jako vždycky. Děti jí budou soudem odebrány, zůstanou v dětském domově a její život jde nerušeně dál.
Jak se ukázalo této „matce“ bylo už předtím odebráno sedm dětí! Přidáme poslední tři a jsme na deseti. A dál? Nic. „Matka“ je sice velice hloupá, ale svéprávná osoba. Má svoje práva a pochopitelně i povinnosti. Ty může ignorovat a stačí když si v duchu řekne. Sebrali mi další děti? No a co? Porodím si zase další, vždycky se někdo najde kdo mi je udělá.
Informace jak staré byly její dřívější děti a za jakých okolností ji byly odebrané nejsou známé. Lze jen doufat, že to bylo včas a v mladším věku. Za méně dramatické situace.
Je nedotknutelná. Může rodit dál a dál, její děti budou dál a dál končit zanedbané. S poznamenanými životy v dětských domovech. Zastaví to, až v tomto případě nemoudrá příroda. Kolik jich bude? Dalších deset? Nebo ještě víc?
„Matka“ evidentně žádnou sebereflexi nemá a ani potřebu změnit svůj plodný životní styl. Možná, že ji při její nízké inteligenci ani nenapadne jiná možnost, než stále rodit a nebýt schopná se o děti postarat. Ani výběr partnerů z její mentální a sociální vrstvy nebyl povedený. Každé z deseti odebraných dětí má pochopitelně i „otce“.
A co společnost? Nic. Ta se bude dál strašit Hitlerem a nikdo nebude chtít ani v tomto extrémním a velmi konkrétním případě zasáhnout. Ani to nejde. Žádný zákon nedává do rukou společnosti obranu před takovým chováním. Můžeme jen bezmocně přihlížet, počítat porozené děti a doufat, že budou odebrány včas. Než je to poznamená na celá život.
Jen u osob zbavených svéprávnosti může prostřednictvím určené komise stát zasáhnout a nařídit sterilizaci.
A co jiné případy? Ani tato alarmující situace nikoho nepřesvědčí. Nelze mít přece práva s tím, že se budou ignorovat povinnosti. Je správné, aby právo porodit dítě měla stále „matka“, které musí jejích předchozích deset dětí odebrat soud, aby je před ní ochránil?
Logika a rozum odpovídá jasně. Ochránci lidských práv za každou cenu zase opačně.
V blogu používám pro slova otec a matka uvozovky. Z mého pohledu nemají takový lidé ani právo na toto označení.
