Článek
Existují texty, které se nečtou, ale používají. Otevřou se, vybere se výrazné číslo, přidá se vhodný viník a člověk má dobrý pocit, že právě odhalil, jak svět doopravdy funguje. Číslo 666 má v tomto ohledu opravdu smůlu. Už dvě tisíciletí slouží jako univerzální razítko na všechno podezřelé, od císařů přes čárové kódy až po Wall Street. Přitom právě kniha Zjevení je text, který takové zacházení snáší asi jako jemná operace prováděná motorovou pilou.
Začněme střízlivě. Apokalypsa není kryptogram pro budoucí světové mocnosti. Není to tajná mapa geopolitiky ani horoskop pro nervózní dobu. Je to pastorační list napsaný lidem, kteří žili pod tlakem římské moci, císařského kultu a ekonomického vydírání. Jan nepíše proto, aby věřící luštili budoucnost, ale aby se naučili rozlišovat, komu dávají svou loajalitu a čemu jsou ochotni se podřídit i za cenu vlastní svobody.
Apokalypsa není horoskop ani šifra pro zasvěcené
Číslo 666 samo o sobě není žádná temná magie. Autor Zjevení výslovně říká, že jde o „číslo člověka“ („kdo má rozum, ať spočítá číslo šelmy, neboť je to číslo člověka“, Zj 13,18). To je drobný detail, který se často přehlíží, protože kazí efektní konstrukce. V biblické symbolice znamená šestka nedokonalost, lidskou snahu dosáhnout plnosti bez Boha. Člověk byl stvořen šestého dne, sedmý patří Bohu. Trojité opakování tedy není zaklínadlo, ale zvýraznění. Ne démonická superzbraň, nýbrž lidská nedostatečnost povýšená na systém.
Historicky nejpravděpodobnější výklad je přitom až nepříjemně prostý. Pomocí tehdy běžné gematrie odpovídá číslo 666 jménu císaře Nerona, zapsanému v hebrejském přepisu. Konkrétního panovníka, který zosobňoval brutalitu, pronásledování a kult sebe sama. Pro první křesťany nebyl symbolem budoucí Ameriky, ale velmi reálné římské říše, která chtěla víc než poslušnost. Chtěla uctívání („kdo se nepokloní obrazu šelmy, má být zabit“, srov. Zj 13,15). Šelma tedy není stát, měna ani burza, ale moc, která se absolutizuje a žádá si místo, jež jí nepatří.
Z toho plyne základní omyl všech výkladů, které z Apokalypsy dělají politický pamflet. Šelma není jeden konkrétní národ. Je to typ moci. Může se objevit v Římě, v Moskvě, ve Washingtonu i v Bruselu. Klidně i v církvi. Vždy tam, kde se systém stane důležitější než člověk a kde se začnou obětovat lidé ve jménu vyššího cíle, bezpečnosti nebo prosperity.
666 jako zrcadlo, ne jako nálepka na viníka
Stejně problematické je spojování sedmi hlav šelmy s americkými bankovkami nebo prezidenty. Jan sám nabízí výklad. Sedm hlav znamená sedm hor („sedm hlav je sedm hor, na nichž žena sedí“, Zj 17,9) a zároveň sedm králů. Pro tehdejší čtenáře šlo o jasnou narážku na Řím, město na sedmi pahorcích. Ne o hádanku pro jednadvacáté století, ale o odvážnou kritiku moci své doby, zapsanou do symbolického jazyka, aby autor neskončil dřív na popravišti než u poslední kapitoly.
Apokalypsa navíc nikdy netvrdí, že šelma má absolutní moc. Naopak ji neustále relativizuje. Šelma je hlasitá, agresivní a všudypřítomná, ale dočasná („má jen krátký čas“, srov. Zj 12,12; 17,10). Jan nepíše proto, aby čtenáře vyděsil, ale aby je zbavil paniky. Aby pochopili, že žádný ekonomický systém, žádná říše ani žádný trh nejsou posledním slovem dějin, i když se tak velmi rády tváří.
Značení na čelo a na ruku není futuristický popis čipování lidstva. Je to starozákonní obraz. Čelo symbolizuje myšlení, ruka jednání („budeš je mít jako znamení na ruce a jako pásek na čele“, Dt 6,8). Patřit šelmě znamená myslet podle její logiky a jednat podle jejích pravidel. Nic víc a nic méně. Žádná senzace, jen nepříjemná otázka, komu vlastně sloužím svým rozumem a svými činy.
Šelma v kravatě a otroctví bez řetězů
A teď k tomu, co původní text vystihl správně, ale dotáhl to příliš doslovně. Moderní systém skutečně dokáže člověka semlít. Práce, výkon, peníze a permanentní tlak na úspěch dovedou z lidí udělat unavené otroky s kalendářem plným schůzek a hlavou plnou strachu. Jenže problém nezačíná na Wall Streetu. Začíná ve chvíli, kdy člověk přijme logiku, že jeho hodnota se měří výkonností, ziskem a užitečností. Open office pak není peklo samo o sobě. Peklem se stává tehdy, když člověk uvěří, že bez tabulek, grafů a výsledků nemá cenu.
Kdo dnes používá Apokalypsu jako kladivo na konkrétní stát, měnu nebo profesní skupinu, dělá přesně to, před čím kniha varuje. Nahrazuje rozlišování jednoduchou nálepkou. Místo odpovědnosti hledá viníka. Místo pokání nabízí konspiraci. Největším problémem moderního světa totiž není to, že by lidé nevěřili v nic, ale že věří až příliš ochotně jednoduchým vysvětlením.
Apokalypsa není o tom, kdo je šelma dnes. Je o tom, jak snadno se jí může stát cokoli, čemu dáme absolutní hodnotu. Peníze, stát, ideologie, výkon, bezpečí, dokonce i náboženství. A právě proto zůstává nepohodlná. Neukazuje prstem ven, ale dovnitř. Neptá se, kdo ovládá svět, ale čemu jsme ochotni se klanět.
A to je možná důvod, proč číslo 666 pořád tak dráždí. Ne proto, že by skrývalo tajemství dějin, ale proto, že nastavuje zrcadlo. A před tímto zrcadlem nemá kam utéct ani cynik, ani věřící, ani ten, kdo se víře s úlevou vysmívá.
