Článek
Dnes už jsem jeden gastronomický svátek stihl. V článku „13. července slavíme Mezinárodní den hranolek. Tedy pokud se shodneme na datu“ jsem pátral po tom, kdy vlastně lidstvo slaví hranolky, protože ani u smaženého bramboru jsme nedokázali dospět k mezinárodní shodě. Při tom jsem v americkém National Day Calendar narazil na další gastronomickou výzvu: právě na 13. července tam připadá Den fazolí s párkem. A protože československé dějiny znají Trenčanské párky s fazolí, nebylo možné takový objev jen tak přejít.
Lidstvo vytvořilo mnoho pokrmů, nad nimiž kuchař stojí s pinzetou, aranžuje mikrobylinku do správného úhlu a vysvětluje, že se inspiroval ranní rosou nad provensálskou loukou a traumatem svého dětství. Fazole s párkem tímto druhem sebereflexe netrpí. Nepotřebují příběh, kouř pod skleněným poklopem ani číšníka, který vám sedm minut objasňuje původ soli. Potřebují hrnec, lžíci a člověka, který má hlad.
Americký National Day Calendar představuje tento pokrm jako jednoduchou domácí klasiku vhodnou také k letním piknikům a grilování. Princip je odzbrojujícím způsobem prostý: vezmete fazole, přidáte nakrájené párky a zjistíte, že civilizace zase o kousek pokročila.
Jídlo, které přežilo válku, konzervu i moderní dobu
Pečené fazole mají v americké kuchyni dlouhou historii a během devatenáctého století se díky rozvoji konzervování postupně staly dostupným a trvanlivým jídlem. Bylo to praktické řešení pro dobu, kdy člověk potřeboval potraviny, které něco vydrží, rychle se připraví a nezkazí se ve chvíli, kdy se na ně ošklivě podívá.
Kdy přesně někoho napadlo nakrájet do fazolí párky, zůstává nejasné. Osobně si představuji člověka, který se podíval na hrnec fazolí, potom na párky, následně znovu na hrnec a řekl si: „No co, horší už to nebude.“ Historie jeho jméno nezaznamenala, což je nespravedlivé, protože pomníky dostali lidé za mnohem méně praktické nápady.
Američané si tuto kombinaci oblíbili jako rychlé domácí jídlo a domácí kuchaři ji začali vylepšovat cibulí, hořčicí, grilovací omáčkou, trochou cukru a vlastním kořením. Člověk je totiž tvor neklidný a ani konzervu nenechá na pokoji, dokud nenabude dojmu, že ji osobně povýšil na gastronomický zážitek.
Fazole s párkem jsou navíc mimořádně demokratické. Neptají se, zda máte rezervaci, společenský oděv ani znalost francouzských kuchařských termínů. V době, kdy už i obyčejná káva někdy přichází s životním příběhem farmáře, nadmořskou výškou plantáže a chuťovým profilem připomínajícím švestku po letní bouřce, působí takové jídlo téměř osvobozujícím dojmem.
Amerika má svůj svátek. My máme Trenčanské párky s fazolí
Bylo by ovšem nespravedlivé tvářit se, že spojení fazolí a párků je nějaký exotický americký objev, který do střední Evropy přiletěl společně s hamburgery, rock'n'rollem a přesvědčením, že všechno potřebuje vlastní hashtag. Českým i slovenským čtenářům určitého věku totiž stačí slyšet známé spojení: Trenčanské párky s fazolí.
Pro mladší ročníky malé vysvětlení. Trenčanské párky s fazolí nejsou tajemný druh uzeniny, který se smí vyrábět pouze za úplňku pod Trenčínským hradem. Jde o známé hotové jídlo z bílých fazolí v rajčatové omáčce a nakrájených párků, které mnozí znají především z konzervy. Stačilo ji otevřít, ohřát, přidat chleba a člověk měl večeři. Pro celé generace se tak toto jídlo spojilo s chatou, stanováním, dovolenou a chvílemi, kdy kuchařské ambice končily u otázky: „Máme někde otvírák?“
Název samozřejmě svádí k představě, že se kdysi pod Trenčínským hradem sešla rada moudrých, dlouze rozvažovala budoucnost slovenské gastronomie a nakonec slavnostně prohlásila: „Máme fazole. Máme párky. Spojme je.“ Tak romantický příběh však doložený nemáme, proto je lepší držet se toho, co víme jistě: Trenčanské párky s fazolí se staly československou retro klasikou, která přežila změny režimů, hranic, účesů i názoru na to, zda se konzerva ohřívá v hrnci, nebo přímo na vařiči před stanem.
Kdo tedy někdy otevřel konzervu Trenčanských párků s fazolí, nepotřebuje k americkému Dni fazolí s párkem žádný překlad ani kulturní školení. Potřebuje otvírák a kus chleba.
Američané dali fazolím s párkem národní den, hashtag a místo v měsíci věnovaném hot dogům. My jsme je zavřeli do konzervy a poslali s nimi několik generací Čechoslováků na dovolenou pod stan. Každá civilizace má zkrátka vlastní metody, jak dosáhnout nesmrtelnosti.
Domácí verze je samozřejmě ještě o něco lepší. Bílé fazole, cibule, česnek, rajčatový protlak, paprika a kvalitní párky vytvoří jídlo, po němž může zaznít jedna z nejkrásnějších vět české gastronomie: „Ještě trochu bych si dal.“ Michelin tuto kategorii hodnocení stále trestuhodně opomíjí.
Trenčanské párky s fazolí. Retro klasika, kterou tentokrát nemusíte lovit z konzervy.
K fazolím salát. Kvůli chuti i svědomí
V Americe se fazole s párkem často spojují s letním grilováním a doporučuje se k nim křupavý zelný salát, grilovaná kukuřice nebo zeleninové špízy. Zeleninu doporučuji nejen kvůli chuti, ale také proto, aby na talíři bylo alespoň něco, čím můžete uklidnit své svědomí a případně obelstít svědky.
Kontrast teplých, sytých a lehce kouřových fazolí s osvěžujícím salátem skutečně funguje výborně. Přidáte-li k tomu krajíc dobrého chleba, případně něco z grilu, vznikne letní hostina, po níž člověk chvíli přemýšlí, zda si má dát zákusek, nebo rovnou zavolat odtahovou službu.
National Day Calendar k tomuto svátku přistupuje s odzbrojující upřímností. Nevede dlouhé řeči o velkých dějinách, kulturním významu ani duchovním odkazu fazole, jen konstatuje, že fazole s párkem máme rádi. A možná právě proto ten svátek funguje. Některé věci nepotřebují manifest, odbornou konferenci ani pamětní desku. Stačí, že chutnají, zasytí člověka a přivedou lidi k jednomu stolu. A to je možná větší úspěch než všechna ocenění, hvězdičky a složité názvy jídel dohromady.
Kdo už dnes oslavil hranolky, může se klidně inspirovat Amerikou a pokračovat fazolemi s párkem. Doporučuji však zachovat rozumnou míru, protože i lidská civilizace má své hranice a trávicí soustava rovněž.
Tak dobrou chuť všem, které americký Den fazolí s párkem inspiroval k vlastní porci. Jen bych po té druhé příliš dlouho nezavíral okna.
