Článek
Cestovní klokan balí s logikou: co je doma, to se může hodit. Do kufru proto putuje všechno od zimní bundy po plavky, od trojích bot do města po sandály k moři a samozřejmě i ta košile, kterou si neoblékl od promoce. Kdyby to šlo, přibalil by i gauč.
A když se zdá, že už se do kufru nic nevejde, přichází na řadu jeho „vak“ – příruční zavazadlo. Tam se nacpou nabíječky, tři powerbanky, lékárnička pro polní nemocnici, zásoba rohlíků, knížky, sudoku, deka a pro jistotu i konzerva, kdyby u Středozemního moře náhodou došel chléb. Výsledkem je vak tak těžký, že by s ním zápasil i šerpa v Himálajích.
Cestovní rituály
Na nádraží nebo letišti působí jako cirkusové číslo. Kufr táhne, batoh vláčí, tašku svírá, v kapse má pas, v puse lístek a pořád křičí: „Mám všechno pod kontrolou!“ Přitom kolem sebe vytváří chaos, ve kterém by se ztratila i letištní informační tabule.
Jeho oblíbená mantra zní: „To se může hodit.“ Řekne to, když tahá z vaku třetí ručník, čtvrtou baterku nebo osmý balíček sušenek. Nikdy to nepotřebuje. Nikdy. Ale ta možnost, že by mohl, mu dodává pocit bezpečí.
Turista s vakem
V cíli se promění v neúnavného turistu. V šest ráno budí rodinu, protože „je třeba vidět všechno“. A zatímco ostatní chtějí snídani, on už tahá z vaku mapu, sluneční brýle, repelent, tři lahve vody a dvě čepice. Program je tak nabitý, že i profesionální průvodci by to považovali za šikanu.
Dokumentace je jeho další rituál. Vak skrývá telefon, fotoaparát, stativ a powerbanku pro případ, že by Eiffelova věž zhasla dřív, než ji stihne vyfotit z deseti úhlů. Po návratu domů má tisíce fotek, z nichž většina končí zapomenutá v digitálním vaku jménem „galerie“.
Konec cesty
Domů se vrací s vakem ještě těžším. Suvenýry, mušle, kamínky, sošky, hrníčky a trička s nápisy „I ♥ Mallorca“ nafouknou zavazadlo do podoby cestovní bomby. Kufr praská, batoh vrže a vak je na pokraji kolapsu. Ale klokan je spokojený – přivezl všechno, co nepotřebuje.
A tady se ukazuje jeho skutečná podstata. Necestuje proto, aby si odpočinul, ale aby všechno přesunul. A když to dokáže, zůstává mu jediné přání: posadit se a pronést kouzelnou větu: „Tak, a teď zas potřebuju dovolenou.“
