Hlavní obsah
Satira

SATIRA: Bestiář moderního člověka: Festivalový pstruh

Foto: Zdeněk Dominik Uher, generováno DALL.E (OpenAI)

Festivalový pstruh je tvor s duší rockera a tělem ryby po výlovu. Tančí, zpívá, huláká a věří, že jeho falešný zpěv pod pódiem zachraňuje hudební kulturu. Každé léto migruje z kanceláře do bahna, kde se zrodí, shoří a znovu narodí.

Článek

Na festival dorazí jako člověk, ale už po první písni se promění v divokého pstruha. Skáče, křičí, točí hlavou a tváří se, že právě objevuje svobodu, i když mu z kapsy trčí vstupenka na hypotéku. Na krku má třpytivý náramek, v ruce pivo a v očích lesk člověka, který konečně našel své přirozené prostředí: tři dny bez hygieny, čtyři decibely nad rozumem.

Když zazní první tóny známé písně, pstruh ožije. Nezná text, ale to mu nebrání křičet refrén s přesvědčením, že zachraňuje svět. Vydává zvuky, které připomínají páření lachtanů, a když ho kamera zabere na velkoplošné obrazovce, vypadá, jako by měl právě zjevení.

Hlasitý druh s krátkou pamětí

Festivalový pstruh netančí, on bojuje. Jeho pohyby nemají choreografii, ale silný emocionální náboj. Kroutí se, poskakuje, rozhazuje rukama a snaží se dotknout každé noty. Věří, že jeho energie roznáší po davu radost, i když ve skutečnosti rozlévá pivo.

Zpívá všechno, i když nezná nic. Tam, kde ostatní poslouchají, on se snaží překřičet aparaturu. Když skončí píseň, otočí se na kamaráda a řekne: „To byla pecka, viď?“ Kamarád neodpoví, protože neslyší.

Bahenní extáze

Pstruh se živí pivem a přehnaným optimismem. V bahně tancuje s nadšením mystika a každou druhou minutu hlásí: „Takhle bych chtěl žít pořád!“ Po půlnoci spí v cizím stanu, objímá batoh, který není jeho, a ráno tvrdí, že poznal skvělé lidi, ale žádného si nepamatuje.

Jeho festivalová výbava je geniálně jednoduchá. Jedno tričko, tři náramky, čtyři promile. Umí přežít na dvou bagetách a deseti pivech, a když se mu někdo snaží vysvětlit, že by mohl pít vodu, odpoví: „To už jsem zkoušel, ale nefungovalo to.“

Rybí návrat

Po festivalu se pstruh vrací do kanceláře. Unavený, ale šťastný. V nose má vůni kouře, v uších šum repráků a v duši pocit, že byl součástí něčeho velkého. Tři dny se cítí jako hrdina, čtvrtý den jako zombie a pátý už hledá další akci.

Každý rok si slibuje, že to bylo naposledy. Že je na to starý, že už nemá sílu, že letos to přehnal. A každý rok znovu koupí lístek, protože svět bez decibelů, potu a falešného zpěvu by byl příliš tichý.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz