Článek
Plameňák má dar, který je pro každého vrchního noční můrou. Dokáže se rozprostřít u stolku s jediným hrnkem kávy a okupovat ho celé odpoledne. Notebook před sebou, telefon vedle sebe, výraz tváře vážný, skoro až filozofický. Vypadá to, že píše knihu, plánuje start-up nebo řeší vesmírný projekt.
Ve skutečnosti střídavě hypnotizuje Facebook, sudoku a nudící se spolužáky na Messengeru. Čas kolem něj plyne, kavárna se mění, zákazníci přicházejí a odcházejí, ale plameňák sedí. Číšník se na něj dívá, jako by právě sledoval invazi nepřátelské armády. Když se po třech hodinách odváží zeptat: „Dáte si ještě něco?“, plameňák se uraženě pousměje a pronese: „Já pracuju.“
Voda místo živobytí
Plameňákova potrava není latté art, není to zákusek, dokonce ani ta káva. Jeho opravdovou potravou je prostor. V kavárně se cítí jako doma. Zásuvka je jeho svatyně, klimatizace jeho ptačí hnízdo. Dokáže usrkávat jedno cappuccino celé odpoledne, jako by šlo o léčivý elixír, který nesmí zmizet.
Každý doušek je protahovaný tak, že by mezitím stihl dozrát hrozen na Moravě. V hospodě je to podobné. Objedná si pivo a pije ho tak pomalu, že pěna stihne dvakrát zmizet a znovu se vytvořit. Vrchní kolem něj běhají, roznášejí tácy a on tam sedí, strážce sudu, který má pocit, že za padesátku koupil věčnost.
Dýško? Nikdy
Největší tragédií pro obsluhu je okamžik, kdy plameňák odchází. Po pěti hodinách převalování se zvedne, zaplatí tu jedinou kávu nebo pivo a odchází s noblesou. Dýško? To je přece absurdní. Vždyť „za místo v práci taky nikdo neplatí“. Číšník se usměje, ale uvnitř pláče.
Plameňák se mezitím přesune do další kavárny. Najde nový roh, nový stůl, novou zásuvku. Opět si objedná jeden hrnek a opět se rozvine do celé své krásy – tvor, který proměňuje kavárny v coworkingová centra na vlastní náklady, respektive na cizí účet.
Konec směny
Život kavárenského plameňáka se neměří v kávách ani v pivech. Měří se v hodinách, které dokáže prosedět s minimální investicí. Je to mistr přežití, parazit prostoru, šampion ekonomického minimalismu.
A i když ho vrchní nenávidí a hosté obdivují s rozpaky, je tu pořád. Protože kavárna bez plameňáka není úplná. Stejně jako hospoda bez štamgasta. Jen s tím rozdílem, že štamgast pije. Plameňák sedí. A sedí. A sedí.
