Článek
Ranní kohout v paneláku nevstává za kuropění, ale s prvním douškem kávy. Sotva si sousedi pomyslí, že by si ještě natáhli peřinu, on už spouští svůj mechanický orchestr. Vrtačka se rozezní jako varhany, bouchání kladiva připomíná bubny a k tomu basový podkres v podobě tahání nábytku po betonové podlaze.
A když zrovna nevrtá, neváhá vytáhnout DJ set. Protože kdo by se spokojil s obyčejným budíkem, když může celé sídliště probudit remixem devadesátkového techna. Okenní tabule se třesou, psi vyjí do rytmu a sousedka v županu stojí na balkoně s pohledem, který by dokázal umlčet i sopku.
Vesnický koncert
Na vesnici má kohout jiný repertoár, ale stejné ambice. Ještě než ten skutečný opeřenec vyleze z kurníku, už startuje cirkulárka. Motorová pila se chytne refrénu, sekačka přidá druhý hlas a celé údolí se mění v nechtěný festival hluku. Lístky se samozřejmě neprodávají, protože účast je povinná.
Ironií je, že tohle představení probíhá zásadně o víkendech. V týdnu po práci by to šlo taky, ale kde by byla ta radost z probouzení celého sousedství v sedm ráno. A pokud se někdo odváží ozvat a požádat o trochu klidu, odpověď je vždy stejná: „A kdy jindy bych to měl dělat?“ Jako by vesmír znal jen čas mezi šestou a osmou ranní.
Hrdina sám sobě
Ranní kohout se tváří, že dělá dobrou věc. On přece pracuje, zatímco ostatní lenoší. On je ten aktivní, ten poctivý, ten, díky kterému se svět točí. Jenže zatímco sousedi zoufale hledají špunty do uší a děti se probouzejí dřív než v pondělí do školy, kohout se hrdě usmívá nad svým výkonem.
A když své dílo dokončí, klidně si sedne na lavičku, otevře pivo a nechápavě se rozhlíží, proč na něj všichni hledí jako na tyrana. V jeho očích je to hrdina ranní směny, v očích ostatních přírodní katastrofa s lidskou tváří.
Závěrečné kokrhání
Ranní kohout není pták, ale povaha. Dokáže zničit víkendové ráno spolehlivěji než rozbitý budík a nedá pokoj v paneláku, na vesnici ani ve městě. Nikdy nevymře, protože jeho druh se vždycky znovu objeví tam, kde by si někdo chtěl vychutnat ticho.
V jeho světě platí jednoduché pravidlo: kdo se probudí s ním, už si nikdy nezdřímne. A to je na ranním kohoutovi to nejhorší, že svou hudbu hraje i těm, kdo o koncert vůbec nestáli.
