Článek
Gorila má jednoduchou zásadu: první pravidlo je, že vedoucí má vždy pravdu, a druhé zní, že když ji nemá, platí bod číslo jedna. Proto její kancelář připomíná reality show, kde všichni soutěží o to, kdo se jí víc zavděčí. Jeden nosí kávu, druhý obdivuje, že zvládla zapnout projektor, a třetí zapisuje každé slovo, jako by to byla nová bible.
Kdo se odváží přijít s vlastním nápadem, je okamžitě sežrán. Kritické myšlení v její džungli nepřežije ani minutu. Jediné, co vzkvétá, jsou kývající hlavy a falešné úsměvy. Je to orchestr, kde všichni hrají jen na triangl, a ona se tváří, že diriguje symfonii.
Kritika jako útok na státní převrat
Když gorila slyší kritiku, vypadá to, jako by jí někdo právě odřel firemní auto klíčem. Obličej jí zrudne, žíla na čele se nafoukne a celá kancelář se promění v jeviště, kde přednáší, jak „za jejích časů“ všechno fungovalo lépe. Jediný problém je, že za jejích časů se největší inovací staly barevné lepící papírky.
Namísto aby řešila problémy, řeší toho, kdo si dovolil otevřít pusu. Kritika pro ni není nástroj ke zlepšení, ale osobní útok na majestát. Je fascinující sledovat, jak dokáže spálit celý meeting jen proto, že jí někdo naznačil, že tabulka v Excelu se dá udělat i jinak.
Král nahý i v obleku
Šéfovská gorila je přesvědčená, že vládne jako alfa samec, ale reálně by nezvládla ani stádo morčat. Čím více kolem sebe slyší chválu, tím více věří, že je vizionář. Ve skutečnosti je jejím největším výkonem prezentace o padesáti slidech v PowerPointu, z nichž nikdo nic nepochopí.
Je to král nahý i v obleku. Oblek je sice na míru a zaplacený firemní kartou, ale pravda z něj kouká na všechny strany: vládne strachem, nikoli respektem. Dokáže vysát energii z místnosti rychleji než špatně načepované pivo a přitom se tváří, že přináší motivaci.
Poselství z kancelářské džungle
Šéfovská gorila je důkazem, že hlasitost nenahrazuje moudrost a že pěst na stole není strategie. Myslí si, že buduje tým, ale ve skutečnosti staví klec, ze které lidé utíkají při první příležitosti.
A když jí zůstanou jen pochlebovači, připomíná opici na trůnu, která sice drží banán, ale už dávno shnilý. Jejím největším talentem není vést, ale vytvářet iluzi, že vede. A právě proto její impérium vypadá spíše jako zoologická zahrada než firma.
