Článek
Česká politika je fascinující disciplína. Dokáže se celé hodiny přít o důvěru, hodnoty, odpovědnost a budoucnost země, aby ji nakonec na několik minut vyřadil z provozu obyčejný šálek čaje. Nikoli metaforicky, ale doslova. Ve Sněmovně se totiž stalo něco, co by nevymyslel ani ten nejunavenější satirik. Alena Schillerová ve Sněmovně rozlila čaj a vyřadila z provozu hlasovací zařízení a politická debata o nedůvěře vládě tak dostala nečekanou mokrou přestávku.
Nebyl to protest, nebyl to happening, nebyl to ani pokus o novou formu parlamentní obstrukce. Nikdo nekřičel, nikdo nevyhlašoval stav ohrožení. Prostě čaj. Horký, tekutý, zrádný. V kombinaci s papíry, stolem a elektronikou vznikl okamžik, kdy se ukázalo, že česká demokracie sice zvládne ostré projevy, ale s lipovým nálevem už bojuje hůř.
Když technika nezvládne realitu
Zatímco se v sále mluvilo o vážných věcech, hlasovací zařízení si dalo pauzu. Ne kvůli kyberútoku, zahraničnímu vlivu nebo technické sabotáži, ale proto, že se do něj dostala tekutina. Symbolika je tak dokonalá, až je téměř neslušná. Stačí drobná nehoda a systém, který rozhoduje o osudu vlády, se musí vyměnit, vysušit a znovu nahodit. Demokracie na restart, prosím vyčkejte.
Pomoc přišla okamžitě. K rozlitému čaji přispěchal Boris Šťastný, tedy muž, jehož resort běžně řeší fair play, kondici a pohyb, tentokrát však zasahoval v disciplíně zcela nové: záchrana politické techniky před horkým nápojem. I to je na české politice sympatické. Když teče čaj, ideologie jdou stranou a nastupuje praktická pomoc.
Zaměstnanci Poslanecké sněmovny pak zařízení vyměnili, škoda podle mluvčí žádná, hlasování pokračovalo. Technika obstála, instituce funguje, všechno je v pořádku. A právě v tom je ten největší vtip. Systém se tváří pevně, stabilně a neotřesitelně, ale ve skutečnosti stačí špatně položený hrnek a celá vážnost okamžiku se rozplyne rychleji než pára nad čajem.
Je na tom něco uklidňujícího i znepokojivého zároveň. Uklidňující v tom, že českou demokracii zatím neohrožují tanky ani převraty, maximálně politý ovladač. Znepokojivé v tom, že přesně takhle dnes působí i veřejná debata. Hodně slov, hodně emocí, hodně gest a mezi tím drobné nehody, které odhalí, jak křehké to celé vlastně je.
Možná bychom si z té epizody měli vzít ponaučení. Ne o opatrném nošení nápojů do sálu, ale o tom, že systém, který má rozhodovat o zásadních věcech, by měl zvládnout víc než běžný kancelářský provoz. Pokud stačí šálek čaje k tomu, aby se na chvíli zastavila procedura, možná není problém v čaji, ale v tom, jak křehce je celé to divadlo postavené.
Aspoň že existuje náhradní hlasovací konzole. Jen aby jednou nebyl problém s tím, že náhradní zdravý rozum už skladem není.
