Článek
Dnes je Den mléčné čokolády, tedy svátek lidí, kteří potřebují kalendářní důvod k něčemu, čemu se po zbytek roku věnují pokoutně po večerech. Člověk samozřejmě nepotřebuje zvláštní den, aby snědl čokoládu, stejně jako nepotřebuje Mezinárodní den ztráty soudnosti, aby si před spaním otevřel internetovou diskusi. Tematický svátek však dodává celé věci potřebnou důstojnost, protože už nejde o obyčejné mlsání, nýbrž o aktivní péči o kulturní dědictví lidstva.
Mléčná čokoláda má mezi potravinami mimořádné postavení. Není dost zdravá, aby si ji člověk fotografoval vedle běžeckých bot, ani dost nebezpečná, aby se jí skutečně vzdal. Stojí někde mezi drobným proviněním, psychickou první pomocí a nákupem, který jsme údajně pořídili pro návštěvu. Výživoví poradci doporučují několik čtverečků, což je množství vhodné pro laboratorní myš, kajícího poustevníka nebo člověka, který čokoládu ve skutečnosti nemá rád.
Jeden čtvereček a jiné literární útvary
Nikdo neotevírá tabulku s otevřeným úmyslem sníst ji celou, protože člověk chce alespoň sám před sebou zachovat zbytky občanské bezúhonnosti. Řekne si tedy, že si dá jen jeden čtvereček, přičemž tato věta patří spolu s výroky „jen se podívám“, „dám si jedno pivo“ a „tentokrát se do toho nebudu míchat“ k základním dílům evropské fantastické literatury.
První čtvereček slouží k ochutnání, druhý k ověření, zda první nebyl výrobní vadou, a třetí k odstranění nevzhledného schodu, který po prvních dvou vznikl. Čtvrtý přichází z čistě matematických důvodů, protože lichý počet působí neuspořádaně a člověk může být slabý, ale nemusí být nepořádný. Potom už zbývá jen půl tabulky, kterou nemá smysl ukládat, protože by mohla vyschnout, načichnout skříňkou nebo ji, což je nejhorší možnost, objevit jiný člen domácnosti.
Prázdný obal člověka pokaždé zastihne nepřipraveného. Dívá se na něj jako ministr na chybějící miliardu a snaží se pochopit, kam se poděl obsah, když on sám přece jen několikrát ochutnal. Viník není znám, svědci mlčí a vyšetřování významně komplikuje skutečnost, že hlavní podezřelý má čokoládu na bradě.
Dětská výživa v rodokmenu, rodičovská skrýš v osudu
Historie mléčné čokolády obsahuje pointu tak dokonalou, že kdyby ji vymyslel fejetonista, redaktor by mu ji škrtl jako příliš průhlednou. Švýcarský cukrář Daniel Peter využil roku 1875 při vývoji mléčné čokolády kondenzované mléko z podniku svého souseda Henriho Nestlé, který se proslavil mléčnou výživou pro děti, jež nemohly být kojeny.
Vynálezce míchá čokoládu, dítě si hlídá mléko a nikdo ještě netuší, že výsledek budou jednou rodiče schovávat do nejvyšší kuchyňské skříňky.
Mléčná čokoláda má tedy dětskou výživu přímo v rodokmenu, aby ji o století a půl později mohl dospělý člověk ukládat do nejvyšší kuchyňské skříňky a potomkům vysvětlovat, že sladké kazí zuby. Historie zkrátka někdy připomíná rodinný rozpočet: původní záměr byl ušlechtilý, ale konečný výsledek si rozdělili dospělí.
Největšími ochránci dětského zdraví jsou proto rodiče. Čokoládu koupí pro celou rodinu, uloží ji mimo dosah dětí a večer ji preventivně snědí, aby ráno nikoho nepokoušela. Nejde o pokrytectví, nýbrž o tichou rodičovskou oběť, při níž dospělý přijímá cukr, tuk a následné výčitky na sebe, aby jeho potomci mohli vyrůstat v bezpečí.
Podobně obětavě jedná manžel, který sní poslední kousek, aby manželku nevystavoval pokušení. Manželka následně zlikviduje bonboniéru určenou pro návštěvu, protože hosté by si mohli poškodit chrup a rodina by se ocitla v morálně složité situaci. Domov je zkrátka místo, kde jeden nese břemena druhého, zejména jsou-li plněna nugátem, karamelem nebo oříškovým krémem.
Zdravý život začne, jakmile dojíme zásoby
Po čokoládě obvykle přichází pokání, kterému se dnes říká zdravý životní styl. Dříve člověk litoval obžerství, dnes zapíše kalorie do aplikace, která mu pomocí červeného grafu oznámí, že znovu selhal. Technologie tak převzala jednu z funkcí svědomí, pouze místo rozhřešení nabízí předplatné bez reklam.
Dieta začne samozřejmě v pondělí, protože pondělí je bájná země, v níž žije naše dokonalejší verze. Toto lepší já vstává na první zazvonění, cvičí, pije čistou vodu, snídá ovesné vločky a večer odmítne čokoládu s klidem tibetského mnicha, který doma žádnou nemá. Každé pondělí se však probudíme my, což je pro celý projekt zdravého života vážná personální komplikace.
Výrobce mezitím na obalu rozděluje tabulku na několik porcí, ačkoli každý běžný spotřebitel ví, že jedna tabulka je jedna porce, dvě tabulky jsou rodinné balení a tři tabulky jsou výhodná akce, kterou by bylo ekonomicky nezodpovědné nevyužít. Člověk přece nemůže kvůli dietě bezohledně poškozovat rodinné finance.
Den mléčné čokolády proto není pouze oslavou kakaa, mléka a cukru, ale také lidské schopnosti povýšit vlastní slabost na mravně obhajitelný projekt. Čokoládu nekupujeme z rozmařilosti, nýbrž zachraňujeme peníze ve slevové akci. Nejíme ji ze stresu, ale stabilizujeme psychiku, a neschováváme ji před dětmi, pouze regulujeme jejich přístup ke strategickým zásobám.
Člověk je tvor rozumný, svobodný a odpovědný, což platí až do chvíle, kdy krátce před půlnocí objeví v kuchyňské skříňce zapomenutou tabulku. Potom se z vrcholu stvoření stává bytost v pyžamu, která odlamuje šestý poslední čtvereček, důkladně mačká obal, aby se přesvědčila, že v něm opravdu nic nezůstalo, a slibuje si, že od zítřka začne žít úplně jinak. Čokoláda přitom mlčí, protože dobře ví, že zítřek sice přijde, ale ona se ho nedožije.
