Článek
První září je den, kdy se česká domácnost mění v kombinaci krizového štábu, papírnictví a logistického centra, protože dítě nemá přezůvky, rodič přísahá, že je kupoval v červnu, učitel očekává několik podepsaných formulářů a heslo do Bakalářů během prázdnin zmizelo do stejné černé díry jako kružítko a jedna ponožka z každého páru. Dítě přitom hledí na školní budovu jako člověk nastupující výkon trestu, zatímco rodič mu vysvětluje, že vzdělání je dar, přestože za tento dar právě utratil několik tisíc korun.
Do této poetické atmosféry vstupuje případ z Klatovska, o němž informovaly Novinky v článku Dívka z Klatovska zameškala ve škole 900 hodin. S matkou si skoro rok užívaly v Egyptě. Tehdy čtrnáctiletá dívka měla podle policie zameškat téměř 900 vyučovacích hodin a podle zjištění redakce strávila se svou matkou devět měsíců v Egyptě. Policie devětačtyřicetiletou ženu obvinila a spis předala státnímu zástupci s návrhem na podání obžaloby, zatímco žena podle článku uvedla, že původně odjely na dovolenou, následně ji postihly zdravotní komplikace, a proto se nemohly vrátit. O vině samozřejmě rozhoduje soud, nikoli autor fejetonu, takže případ berme především jako mimořádně názorný materiál k otázce, jak nový školní rok rozhodně nezačínat.
Rada číslo jedna: Povinná školní docházka není věrnostní program
České školství je v mnoha věcech pružné a dítě může za splnění zákonných podmínek plnit školní docházku také v zahraničí, pořád však platí, že jeho vzdělávání musí být zajištěno. Slovo „povinná“ totiž není dekorativní součást názvu, podobně jako zákaz vjezdu není grafický návrh pro řidiče s dobrodružnější povahou. Pokud podle policie nebylo téměř celý školní rok zajištěno vzdělávání dítěte, nejde už o kreativnější zacházení s rozvrhem, ale o poněkud zásadní odchylku od vzdělávacího plánu.
Běžný rodič přitom dostane lehkou úzkost už při omlouvání dvou hodin kvůli ortodoncii, protože píše třídní učitelce způsobem, jako kdyby žádal o diplomatický azyl, třikrát zkontroluje datum a nakonec ještě přidá „děkuji za pochopení“. Při téměř 900 hodinách začíná tradiční omluvenkový systém působit poněkud neprakticky a člověk má chuť navrhnout formulář s jedinou kolonkou: „Dítě se dostaví zpět, až opadne turistická sezóna.“
Rada číslo dvě: All inclusive není alternativní vzdělávací program
Cestování samozřejmě vzdělává a Egypt k tomu nabízí téměř ideální pomůcky, protože pyramida obstará geometrii, Nil zeměpis, velbloud přírodopis, tržiště finanční gramotnost a smlouvání o ceně suvenýru první praktickou lekci kapitalismu. Hieroglyfy lze s trochou odvahy využít při češtině, protože při pohledu na některé diktáty stejně vzniká podezření, že latinka byla v našich školách zavedena pouze zkušebně.
Při troše fantazie lze sestavit i zbytek rozvrhu, protože angličtinu zajistí objednávka v hotelu, fyziku klimatizace, chemii bazén a tělesnou výchovu svižný ústup před obchodníkem, který vám právě potřetí vysvětluje, že plastový Anubis je starožitnost po jeho pradědečkovi. Určitý problém nastává pouze ve chvíli, kdy zjistíme, že matematika, čeština, dějepis a další předměty nejsou automatickou součástí náramku all inclusive a hotelová animace se zatím neuznává jako druhý stupeň základní školy.
Rada číslo tři: Když se ozve škola, mrtvý brouk není komunikační metoda
Podle policie matka se školou nespolupracovala a ignorovala rovněž pracovnice OSPOD, což připomíná jednu užitečnou životní zkušenost: instituce se při ignorování nechovají jako reklamní newsletter. Nezmizí po třetím nepřečteném e-mailu, ale mají nepříjemný zvyk přidávat další účastníky, takže po třídním učiteli může přijít vedení školy, po škole sociální pracovníci a následně orgány, jejichž dopisy už člověk obvykle neodkládá mezi nabídku nového tarifu a slevový kupón na prací prášek.
Strategie „když telefon nevezmu, problém neexistuje“ má navíc jednu zásadní konstrukční vadu: problém o této strategii nebyl informován. Realita má mezinárodní roaming, velmi vytrvalé úřady a mimořádnou schopnost dostavit se i bez předchozí rezervace, takže z problému se školní docházkou může postupně vzniknout hra, v níž poslední boss už nenosí třídnici, ale služební průkaz.
Rada číslo čtyři: Dítě není spoluautorem rodičovských rozhodnutí
Právě tady je fér humor trochu stáhnout, protože čtrnáctileté dítě není tím, kdo nese hlavní odpovědnost za zajištění školní docházky, komunikaci s institucemi a zákonné povinnosti. Dítě může být z devítiměsíčního pobytu u moře nadšené stejně jako by bylo nadšené z představy, že se večeře skládá výhradně z čokolády a spaní bylo zrušeno vyhláškou, jenže smyslem dospělosti je mimo jiné schopnost některým velmi atraktivním nápadům říci ne.
Současně není fér předstírat, že známe celý život konkrétní rodiny, protože nemoc, finanční problémy nebo osobní krize mohou být mnohem komplikovanější, než jak vypadají v několika odstavcích novinového článku. Pokud však podle vyšetřovatelů téměř rok nebylo řádně zajištěno vzdělávání dítěte, účet za dospělé rozhodování nepřichází jen rodiči, ale především dítěti, protože sešit, aktovku a přezůvky lze koupit během jednoho odpoledne, zatímco ztracený čas nemá ani e-shop, ani zářijovou akční nabídku.
Rada číslo pět: Přezůvky, Bakaláři a formuláře jsou pořád ta lepší varianta
Prvního září budou rodiče večer opět zjišťovat, že dítě zítra potřebuje výkres A3, dvě fotografie, plastovou krabičku, cvičební úbor, podepsaný formulář a předmět, o němž dítě tvrdí, že ho učitelka určitě zmínila už v červnu. Školství někdy skutečně připomíná administrativní únikovou hru, v níž rodič hledá správnou šifru mezi EduPage, Bakaláři, elektronickou žákovskou a lístečkem, který dítě tři týdny nosilo zmuchlaný vedle svačiny.
Přesto bych doporučoval běžnější variantu, tedy najít přezůvky, doplnit penál a potomka ráno do školy poslat, protože škola sice není dokonalá, ale kromě vědomostí učí také pravidelnosti, vztahům, odpovědnosti a nepříjemnému zjištění, že svět nemění provozní dobu podle momentální nálady jednotlivce. Tento poznatek se ostatně občas hodí i dospělým, zejména pokud začnou zákonnou povinnost považovat za doporučení, školní rok za cestovní sezónu a komunikaci s úřady za nepovinný bonusový program.
Pokud vám tedy dítě dnes oznámí, že prázdniny byly krátké a školní docházku považuje za překonaný společenský konstrukt, můžete mu vysvětlit, že alternativní přístupy samozřejmě existují a jeden mimořádně inspirativní případ právě dorazil z Klatovska. Pouze bych před případnou rezervací devítiměsíčního all inclusive ověřil nejen kvalitu hotelového bazénu a vzdálenost od pláže, ale také to, zda cestovní pojištění obsahuje právní asistenci.
