Článek
Vždycky jsem si myslel, že největší parkovací problém představuje řidič, který se snaží dostat SUV do mezery určené původně pro nákupní vozík. Jenže Číňané právě dokázali, že člověk je při parkování naprosto zbytečný. Jejich elektromobil značky Avatr se v podzemních garážích rozhodl zaparkovat sám a pustil se do toho s takovým nasazením, že by mu nejeden český úředník mohl závidět pracovní morálku. Zatímco majitel spal, automobil popojížděl dopředu a dozadu, protože zřejmě dospěl k názoru, že mezi dokonale a téměř dokonale zaparkovaným vozidlem leží propast, kterou je nutné překonávat až do svítání.
Kolem třetí ráno zaslechl podivné zvuky pracovník ostrahy, který se vydal zjistit, jaký idiot se už několik hodin snaží zaparkovat. Když dorazil na místo, čekalo ho překvapení, protože za volantem nikdo neseděl. Auto se přesto dál pohybovalo a předvádělo manévry, při nichž by normální člověk dávno vystoupil, kopl do pneumatiky a odešel pěšky. Jak popisuje článek Čínské auto se v podzemních garážích vrhlo na parkovací maraton, bez řidiče se motalo celou noc, ostraha tak čelila situaci, na kterou ji patrně žádné školení nepřipravilo. Nemohla řidiče napomenout, požádat ho o doklady ani mu vysvětlit, že podzemní garáže nejsou taneční parket. Jediný účastník incidentu totiž neměl občanský průkaz, ale zato disponoval softwarem.
Druhý den majitel zjistil, že se systém automatického parkování aktivoval celkem 868krát. Nevím, kolik elektřiny takový noční výkon spotřebuje, ale dokážu si představit ranní rozhovor s manželkou, která se zeptá, proč je auto téměř vybité, když s ním nikdo nikam nejel. Vysvětlení, že celou noc parkovalo, by ještě před několika lety znamenalo doporučení navštívit psychiatra. Dnes stačí zavolat do autorizovaného servisu, kde vám pravděpodobně sdělí, že jde o známou vlastnost systému, kterou odstraní příští aktualizace, pokud při ní automobil neodjede z parkoviště.
Na celé události mě nejvíc fascinuje, že auto nakonec skutečně zaparkovalo. Představte si ten triumf elektroniky, která po několika hodinách usilovného přemýšlení dospěje k výsledku, jehož dosáhne průměrný řidič ještě před vypnutím rádia. Výrobce by mohl celou záležitost označit za mimořádně důkladný test parkovacích schopností, protože automobil prokázal vytrvalost, samostatnost a naprostou absenci pudu sebezáchovy. Kdyby podobnou funkci měla moje lednička, pravděpodobně by celou noc otevírala a zavírala dveře, než by usoudila, že jogurt stojí přesně tam, kde má.
Když pokrok potřebuje další poradu
Vlastně se divím, že podobnou technologii ještě nezavedli do českých úřadů, protože tam už systém funguje na velmi podobném principu. Občan přijde s jednoduchou žádostí, úřední proces se rozjede dopředu, vzápětí couvne kvůli chybějící příloze, následně se pokusí odbočit na jiné oddělení a po 868 úkonech slavnostně skončí přesně tam, kde začal. Rozdíl je pouze v tom, že čínský elektromobil všechno zvládl během jediné noci, zatímco česká administrativa by na takovou rychlost potřebovala minimálně tři evropské dotace a pracovní skupinu.
Automobilový průmysl nám přitom už několik let slibuje, že autonomní řízení odstraní lidské chyby. Přiznávám, že jisté výhody vidím. Stroj se během parkování nepohádá s manželkou, která mu vysvětluje, že má ještě půl metru místa, nepředstírá, že neslyší parkovací senzory, a nezačne zuřivě nadávat na projektanta garáží. Jenže místo lidského ega dostaneme ego elektronické, které se patrně nesmíří s tím, že pravé zadní kolo stojí o tři milimetry jinak, než předpokládal algoritmus. Člověk nakonec řekne, že to stačí, zatáhne ruční brzdu a jde domů. Umělá inteligence si otevře další kapitolu svého nekonečného hledání dokonalosti.
Znepokojivé je ovšem zjištění čínských úřadů, že za inteligentní automobil stále odpovídá řidič. To považuji za pozoruhodný právní pokrok, protože jsme konečně vyvinuli technologii, která může samostatně rozhodovat, ale za její rozhodnutí nese odpovědnost někdo, kdo u toho vůbec není. Představuji si dopravního policistu, který ráno vypisuje pokutu, zatímco majitel namítá, že celou noc spal. Policista mu vysvětlí, že právě proto měl na automobil lépe dohlížet, neboť vlastnictví umělé inteligence zjevně předpokládá, že její majitel bude mít inteligence alespoň tolik, aby jí nevěřil.
Chytré věci, hloupé starosti
Přesto bych čínskému automobilu nekřivdil. Jeho noční dobrodružství totiž nabízí důležitou lekci pro celé lidstvo, které stále usilovněji pracuje na tom, aby nemuselo dělat vůbec nic. Máme chytré hodinky, které nám připomínají, že jsme dlouho seděli, chytré telefony, které nás upozorňují, že máme jít spát, a chytré ledničky, které jednou možná samy objednají potraviny, jež nám potom hodinky zakážou jíst. Konečně máme také chytré auto, které nepotřebuje řidiče, aby dokázalo celou noc překážet v garáži.
Až dosud jsem si myslel, že největší předností umělé inteligence je schopnost učit se z vlastních chyb. Čínský elektromobil ovšem ukázal, že dokáže něco mnohem lidštějšího. Opakovat stejnou činnost tak dlouho, dokud se náhodou nepovede, a potom se tvářit, že přesně takhle to bylo od začátku naplánované.
Jestli tohle není skutečná inteligence, pak už nevím. Jen bych si pro jistotu příště koupil auto s obyčejnou ruční brzdou. Než totiž čínský elektromobil konečně zaparkoval, jeho majitel se stihl vyspat, nasnídat a možná i zestárnout. Až jednou dostane umělá inteligence řidičský průkaz, doufám, že první otázka u zkoušek bude, zda dokáže poznat, kdy už má přestat.





