Článek
Stačilo! chce zpět socialismus i znárodňování. Je to hnutí, které se tváří, že objevilo Ameriku. Jenže zatímco jiní míří na Mars, oni by nejraději zpátky do Moskvy. Kapitalismus podle nich není vadný systém, ale rovnou samotná chyba. To je, jako kdyby někdo tvrdil, že voda není jen občas studená nebo špinavá, ale že samotný fakt, že je mokrá, je špatně.
Petra Prokšanová má jasno: ona nechce drobky z koláče mocných, ona chce celou pekárnu. Klidně i s pekařem, pecí a účetní. A protože jde o komunistku, myslí to vážně – v programu má znárodnění ČEZu i „strategické infrastruktury“, od elektráren přes internetové sítě až po ložiska surovin. Jen aby to pak nedopadlo jako minule: všechno bylo všech, ale nikdo neměl nic.
Sterzikovy spolky a Zaorálkův upgrade
Daniel Sterzik sní o „nové občanské společnosti“. Přeloženo: staré spolky a média jsou špatné, tak je vyměníme za jiné, poslušnější. Je to jako když si pořídíte nové rádio, protože v tom starém hlásili déšť – a ono prší pořád. Ale jistě, nová média určitě přinesou světový mír a levnější brambory.
A pak se přidává Lubomír Zaorálek, věčný politický bavič. Tvrdí, že jde o férové šance. V praxi to znamená, že i hrobník, skladník nebo student na kandidátce mají mít možnost řídit stát. Proč ne, vždyť kdo jiný než hrobník ví, jak zakopat staré pořádky?
Babišův paradox a Fiala s banánem
Mezi námi, Andrej Babiš je úspěšný podnikatel. Člověk, který by měl při slově „znárodňování“ dostávat kopřivku, protože právě privatizace a volný trh mu otevřely dveře k impériu. A teď stojí vedle hnutí, které by nejraději zabalilo podnikání do červeného plátna a přepsalo účetní knihy na „všechno patří všem“. To je paradox hodný učebnice.
Jenže Babiš má zvláštní schopnost být na obou stranách hřiště současně. Podnikatel i lidový ochránce, kapitalista i téměř socialistický spasitel. Když se mu hodí hájit byznys, dělá to. Když se mu hodí mluvit o potřebě zestátnit ČEZ, taky to zvládne. A dokonce to podá tak, že se u toho cítí jako vlastenec.
Znárodnit ČEZ tak, že si to firma zaplatí sama? To už je finanční humor, který by nevymyslel ani Cimrman. Andrej Babiš přitom mlčí a tváří se, že kdyby z pekárny nakonec zbyla aspoň kobliha, rád ji ochutná.
Na druhé straně Petr Fiala hrozí, že socialismus je cesta do chudoby a na Východ. Jako by varoval děti: „Nesahejte na tu plotnu, spálíte se.“ Jenže děti, pardon voliči, mají chuť se znovu spálit. Možná v domnění, že když to bolelo minule, tentokrát to bude příjemnější.
Retro, které smrdí naftalínem
Průzkumy ukazují, že Stačilo! má kolem sedmi procent. To je docela dost na klub, který nabízí zážitkový výlet do minulosti. Představte si vládu, kde ANO drží kasu, SPD staví ploty na hranicích a Stačilo! rozdává pionýrské šátky. Balíček „Back to USSR“ by byl kompletní
Jako třešnička na dortu působí fakt, že v den, kdy se ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov procházel po Aljašce s mikinou s nápisem SSSR, jako vizuální nápovědou, kam ta cesta vede, zavzpomínala Petra Prokšanová na socialistické Československo. Jako by se na chvíli propojily dva paralelní světy – nostalgie české komunistky a retro ruský merch.
A závěr? Socialismus vypadá v paměti některých jako romantický film: teplé rohlíky, Bulharsko, pionýrský tábor. Jenže realita byla spíš jako černobílý dokument: holé regály, stranické projevy a fronta na mandarinky delší než dnešní na iPhone. Takže, až příště někdo zakřičí „Chceme pekárnu!“, nezapomeňme, že posledně z ní lezly jen dva chleby denně. A to ještě pod pultem.
