Článek
I. dějství: Právník, pult, kočka a auto s vizitkou
Jeden advokátní koncipient se rozhodl napsat novou kapitolu právní vědy: fyzická argumentace v terénu.
Když si šel vyzvednout zásilku, která ho zklamala, neřešil to reklamací, ale rozhodným obcházením pultu. Svalil pracovníka výdejny a odešel s penězi v kapse. Vrácení bez papírování – ekologické i efektivní. Zřejmě nový modul v systému eReklamace.
Ale tím to nekončí.
Byl to multitalent. V další epizodě svého života několikrát zaparkoval v pěší zóně. Za oknem nechával vizitku s telefonním číslem – takovou tu právnickou verzi vzkazu: „Zavolejte, když vás to obtěžuje, ale já tu teď zachraňuju život.“
Když přišla pokuta, přišla i kočka. „Spěchal jsem s kočkou! Trpěla!“
A tak se stalo, že kočka zastínila všechno ostatní – včetně toho, že už dřív byl trestán za zpronevěru a krádež. Ale koho by to dnes zajímalo, když největší právní eso v případu má chlupy, fousky a umí mňoukat na efekt?
II. dějství: Učitel bez diplomu a peněženka pravdy
V Rakousku učil jistý muž němčinu a tělocvik. Na více školách. Po dobu deseti let. Bez pedagogického vzdělání.
Možná nevěděl, že učit nesmí – nebo si myslel, že je to jen doporučení. Každopádně ho nikdo neodhalil. Deset let. To je skoro na vyznamenání. Ne každý s diplomem vydrží ve školství tak dlouho.
Jak se přišlo na podvod?
Inspekce? Studenti? Nespokojení rodiče? Ne. Peněženka.
Spadla. Otevřela se. A z ní vypadla realita. Ne tedy přímo, ale pár dokladů, které na ni ukázaly prstem.
V roce 2025 je největším nepřítelem podvodníka vlastní peněženka. Ne kvůli krádeži – ale protože když se otevře, může z ní vypadnout pravda.
A ta bývá těžší než všechna německá slovesa v perfektu dohromady.
III. dějství: Ekonomická ředitelka a pokladna snů
A teď doslova zlatý hřeb.
Ekonomická ředitelka firmy na Vsetínsku zpronevěřila 57 milionů korun. Ano, čtete správně – padesát sedm.
Nekoupila za to nemovitost. Neinvestovala do akcií. Nezaložila startup. Nakupovala. Kabelky. Šperky. Dovolené. Měsíce módy na účet firmy. Pařížská ulice přemostěná do firemního účetnictví.
Její (nyní už bývalý) manžel si za firemní peníze pořídil elektroniku, vylepšoval auta a splácel úvěry. Zatímco ona skládala sbírku luxusních kabelek, on ladil technický park a účetní minulost – ovšem ne tu firemní.
Ale jeho role byla vedlejší. Hlavní roli hrála ona. Žena s důvěrou, přístupem k účtu a vytříbeným smyslem pro luxus.
Když se na to přišlo, v účetnictví nezbylo nic – jen lehký parfém Chanelu a stopa po lodičkách velikosti 38.
Závěr: Salát sežrán, kozel povýšen
Tři absurdní hrdinové. Tři příběhy. Jedna realita.
Právník, co se ohání zásilkou a kočkou. Učitel, co se učil za pochodu. A ředitelka, která si spletla firemní rozpočet s wishlistem.
A my? My si říkáme, že to přece není možné. Ale je. Protože když kozel dělá zahradníka, nesežere jen salát. On si ještě objedná pergolu, naúčtuje si závlahu a u soudu se rozpláče nad nemocným kotětem.
Svět se mezitím točí dál. Důvěra kvete, kontroly vadnou a selský rozum visí jako poslední rajče na usychající větvi.
Tak až zase uslyšíš, že někdo zaparkoval v pěší zóně kvůli zvířeti, učí bez papírů, nebo má v kanceláři víc Louis Vuitton než tabulek v Excelu… Zeptej se sám sebe: „Není tenhle svět už dávno skleníkem, kde si kozlové dělají, co chtějí?“
