Článek
Vždycky se tvrdilo, že „slovo může být mocnější než meč“. Plzeňská masérka o tom ví své. „Skončíš v pekle, postrašila masérka zákazníka, když se ji snažil znásilnit. S brekem se zhroutil na postel.“ Jen málokdo by čekal, že takovou moc bude mít právě slovo „peklo“. Ne „policie!“, ne „pomoc!“, ale prosté, zbožně a téměř liturgicky pronesené: „Jestli to uděláš, půjdeš do pekla.“ A stalo se něco, co by nevymyslel ani zkušený scenárista telenovel.
Muž, který se před chvílí rozhodl zahrát si na Casanovu bez smlouvy, licence a hlavně bez svolení druhé strany, ztratil veškerou vůli, pustil oběť, rozbrečel se a sesunul na postel jako nafukovací matrace po víkendovém festivalu. Kdyby měla masérka o minutu víc, možná by mu ještě podala kapesník, uvařila meduňkový čaj a přinesla plyšového medvídka, aby měl komu svěřit, jak ho ta věta zranila na duši.
Nedorozumění? No jasně…
Dotyčný, jinak zdravotní bratr (což v kontextu tohoto příběhu zní jako špatný vtip z pořadu Na stojáka), tvrdil, že šlo o nedorozumění. Prý cítil „velkou náklonnost“ a myslel si, že i ona. Klasické „já jsem si myslel“ je věta, která už v dějinách zničila více vztahů, přátelství, firem a mezinárodních smluv než všechny hackerské útoky dohromady.
Podle znalců má muž vývojovou poruchu v oblasti sexuality a ti navrhli ambulantní léčbu. Což je hezké. Jiný by dostal podmínku, zákaz vstupu do masážních salonů a povinný kurz etikety, on dostane pozvánku na skupinovou terapii, kde se bude moci v kruhu seznámit s dalšími, kteří si taky „mysleli“. A když bude mít štěstí, pošlou ho domů s receptem na bylinkový čaj a motivační brožurkou „Jak si neplést masáž s rychlokurzem rozmnožování.“
Od deodorantu k duchovní krizi
Aby toho nebylo málo, loni muž přešel na „přírodní způsob života“. Přestal se mýt, spí na zemi, drží několikadenní půsty a odmítá používat počítač. Těžko říct, jestli se připravuje na život po konci civilizace, nebo na konkurz do historického filmu, kde hraje bezejmenný žebrák číslo tři. Faktem je, že v MHD by si k němu nesedl ani ten nejotrlejší cestující, který přežil odpolední linku po školním výletu.
Když si k tomu přidáme, že hygiena a masérka k sobě tak nějak patří, muselo mu při první dotekové proceduře v hlavě opravdu „cvaknout“. Může být vlastně rád, že se ho ta masérka vůbec dotkla. Možná podobně, jako když Ross v jedné epizodě seriálu Přátelé masíroval pomocí dřevěných vařeček, aby na klienta nemusel sahat.
Přesto se zdá, že jeho víra v posmrtný život je pevná a hrozba peklem byla zřejmě to jediné, co dokázalo jeho mozek přepnout z režimu „predátor“ do režimu „malý chlapec, co dostal poznámku od pana faráře“.
Nová bezpečnostní doktrína aneb jak na predátora bez pepřáku
Možná jsme právě svědky zrodu nového obranného systému. Představte si, že by policie ve spolupráci s duchovními zavedla nový kurz sebeobrany s názvem „Verbální exorcismus pro začátečníky“. První lekce by učila správnou intonaci u slova „zatracení“, druhá by trénovala účinek věty „Bůh tě vidí“ a třetí by byla o tom, jak udělat kříž dostatečně dramaticky. Pro pokročilé by pak následoval modul „Apokalyptické výkřiky pro krizové situace“. A kdo ví, když už věřících ubývá, možná je to nový pastorační trend, který sice nenaplní nedělní mše, ale páteční odpolední kurzy by mohly praskat ve švech.
Zapomeňte na sebeobranu v tělocvičně a začněte chodit na náboženství. Jestli tahle metoda zafungovala na chlapa, který spí na zemi, drží půsty a věří, že mu masérka po proceduře nabídne bonusové číslo, pak už není nic nemožné. A kdo ví, možná by svět byl hned bezpečnější, kdyby se lidé báli víc o svoji duši než o cokoliv jiného. Stačila by jedna věta z náboženství pro třetí třídu a máme lék na kdejakou nekalou činnost, od špinavých rukou po ještě špinavější nápady.
