Článek
Česká politika si potrpí na velká gesta i tam, kde jde jen o tombolu. Tentokrát se losovalo: dvě průhledné plastové nádoby, obálky uvnitř a dva úředníci – Eva a Tomáš – kteří se tvářili, že právě rozdělují státní vyznamenání. Přitom to připomínalo spíš vesnický ples, kde se losuje o šunku a láhev rumu. Výsledek? „ANO má volební číslo 22, Spolu 11, SPD šestku, STAN 23, Piráti 16 a Stačilo! 25.“
Hnutí ANO dostalo dvaadvacítku. Symbolika je až příliš svůdná: my máme dvakrát tolik, oni sotva polovinu. Andrej si může nechat vyrobit billboard „2:1“, aby to vypadalo jako výsledek fotbalového zápasu. Jenže volební matematika umí být krutější než Champions League. V říjnu se může ukázat, že dvaadvacet se smrskne na jedničku, a to ještě před slovem procento.
A hned vedle stojí Spolu s jedenáctkou. Číslo krásně fotbalové, plný tým na hřišti. Jenže jim chybí to nejdůležitější – míč. Pobíhají po trávníku, tváří se odhodlaně, občas si dokonce dají gól do vlastní branky, ale fanoušci na tribuně dobře vědí, že bez balonu se žádné utkání nevyhraje. Jedenáct lidí běžících v kruhu prostě není strategie, ale trénink na Spartakiádu.
Šestnáct mínus deset, Jordan a Děda Mráz
SPD získala šestku. Známka, která v českém školství neexistuje, ale kdyby ano, psala by se přesně k jejich jménu: hlasitá, prázdná a s dějepisem na reparát. STAN si odnesl třiadvacítku, tedy číslo Michaela Jordana. Jenže tam, kde Jordan létal ke koši, oni se zamotali do vlastní sítě, kterou kdosi šikovně natahal přes půl republiky.
Piráti mají šestnáctku – věk, kdy si můžete udělat řidičák na stopětadvacítku a přihlásit se na brigádu, ale pivo vám stát neprodá. Symbolické: chtějí vládnout moři, ale zatím připomínají puberťáky, co musí poprosit rodiče o kapesné na benzín do lodi. A Stačilo! má pětadvacítku – adventní kalendář, který slibuje čokoládu, ale za dvířky se místo ní skrývá soudruh s heslem o pětiletce. Vánoce s nimi by nevypadaly jako příchod Ježíška, ale spíš návrat Dědy Mráze s doprovodem Rudé armády.
Losy, pohádky a věčné přísahy
ČSSD se může pyšnit sedmičkou – šťastným číslem. Jenže v jejich podání připomíná spíš stírací los, pod jehož každým políčkem se skrývá nápis „zkuste to znovu“. Rebelové se chlubí jedničkou, hrdě jako vítězstvím. V praxi to ale bude spíš jednička před slovem procento. Přísaha má osmičku, tedy ležaté nekonečno. Dokonalá metafora jejich nekonečného boje o pět procent, který se vleče jako gramofon zaseklý na jediné drážce.
Jasný signál nezávislých obdržel pohádkovou trojku. Všechno svádí k představě o třech zlatých vlasech děda Vševěda, jenže děda tentokrát zaspal. A anarchokapitalisté z Nevolte Urza.cz? Těm připadla třináctka. Pokud si někdo rovnou říká „nevolte nás“ a k tomu dostane číslo neštěstí, to už není náhoda, ale kosmická pointa.
Dvacítka s nulou a estráda bez šunky
Motoristé sobě si odnesli dvacítku. Na první pohled nevinné číslo, ale stačí přidat nulu a máte hotový volební program: nový rychlostní limit na českých dálnicích. Heslo „200 km/h – naše tempo!“ by bylo upřímnější než cokoliv na billboardech. Alespoň by existovala strana, jejíž realita souhlasí se sliby.
Celé losování probíhalo jako obřad. Eva a Tomáš střídavě tahali obálky z plastových nádob a všichni kolem se tvářili, jako by právě sledovali dějinný okamžik. Ve skutečnosti to ale připomínalo spíš nedělní tah Sportky: trochu napětí, hodně nudy a všichni stejně tuší, že hlavní výhra půjde někam jinam. Čísla se pak budou na billboardech tvářit jako osud, jenže voliči dobře vědí, že jim složenku nezaplatí žádná dvaadvacítka, jedenáctka ani šťastná sedmička.
Ve sněmovních volbách letos kandiduje 26 uskupení, o čtyři více než minule. Politická numerologie je krásná hra, jenže matematika na konci bývá neúprosná. Tohle celé nebyla Liga mistrů, ale okresní přebor. A místo trofeje dostane vítěz jen holou pravdu: že volební magie se vždycky rozpadne u jediné nudné rovnice, padesát procent plus jedna. A kdyby se rozdávaly ceny za estrádu, první cena by stejně patřila tombole na vesnickém bále. Tam totiž dostanete aspoň šunku.
