Článek
Na Facebooku na mě vyskočil obrázek z Óčko TV: rodiče sedí vyždímaní jak houba po úklidu a nad hlavami jim svítí kruh s dokonalou reklamní rodinkou, co se směje ve vlnách. Titulek: „Rodiče potřebují v průměru 2,5 dne na zotavení z rodinné dovolené.“ No dovolte – kdo to počítal? Já bych si tipnul spíš 2,5 měsíce a ještě k tomu voucher na psychiatra.
Ten obrázek mě tak pobavil, že jsem si řekl: ano, tohle je přesné. Dovolená s dětmi není dovolená. To je zájezd do pekla all inclusive. Místo čertů řvou naše děti a místo kotle máme hotelový pokoj s výhledem na popelnice.
Slunce, moře, hádky (v balíčku zdarma)
Na fotkách z dovolené to vždycky vypadá jak ze seriálu o ideální rodině. Děti běží k moři, všichni se smějí a celé to působí jako kdyby nám katalog cestovky přistál rovnou do života. Jenže realita začíná přesně pět minut po vyfocení: „Mám písek všude!“ – „Proč musím do vody, když je studená?“ – „Koupíš mi zmrzlinu? A mně taky! A jemu ne, protože mě štve!“
Najednou jsme z relaxujících rodičů přešli do role diplomatů, co se snaží uzavřít mírovou dohodu mezi dvěma národy, které se nenávidí už od úsvitu dějin. Jenže tyto dva národy sdílí pokoj, ručníky a genetickou výbavu. A my si v duchu říkáme, že příště raději strávíme dovolenou na Severním pólu. Možná by jim mráz zamrazil hlasivky a na chvíli nastalo ticho.
All inclusive rodičovského očistce
Cestovky se chlubí, že nabízejí all inclusive. Ale ten skutečný all inclusive si odkroutíme my. Protože rodič je na dovolené animátor, kuchař, rozhodčí, psycholog, záchranář a někdy i kouzelník. Hlavně při hledání zmizelých plavek. Všechno v ceně pobytu, který jsme zaplatili my.
A zatímco taháme kufry do čtvrtého patra bez výtahu, děti mají svůj ráj. Zmrzlina pětkrát denně, spánek do oběda a jediný problém, který řeší, je, že mají „jen“ čtyři Wi-Fi čárky místo pěti. Člověk si v tu chvíli říká, že největší zločin lidstva není válka. Je to fakt, že k rodinné dovolené nedostaneme v ceně osobního terapeuta, nebo aspoň chůvu s nervy z titanu a ušima z betonu.
Soukromý pokoj jako svatý grál přežití
Pokud má každý člen rodiny svůj pokoj, pak gratuluju – přežijeme. Pokud ne, večer nás čeká hororová show: „Proč on chrápe?“ – „Proč ona bere moji nabíječku?“ – „Proč já musím spát u zdi?“ V takové chvíli už se člověk nediví, že statistika ukazuje slzy rodičů během dovolené. Jen by možná měli upřesnit, že nejčastějším místem pro pláč není koupelna, ale balkon mezi dvěma plastovými židlemi.
Ale pokud se dveře dají zavřít a každý se na chvíli ztratí do svého světa, začne dovolená připomínat to, co sliboval katalog. Aspoň na deset minut. Než někdo zařve: „Mami, já nemám ručník!“
Nakonec to stejně stojí za to
Po pár dnech s dětmi by to nikdo nahlas nepřiznal, ale ono to cenu má. Paměť totiž vymaže kruhy pod očima i rozbité nervy. Ale nechá nám obrazy pískových hradů, křiku na pláži a zmrzliny rozteklé na ručníku. A to, že jsme večer tajně googlili „jak legálně prodat dítě do cirkusu“, už zůstane jen naše malé rodičovské tajemství.
Rodinná dovolená je prostě paradox. Nejvíc nás vyčerpá a zároveň nám dá to nejcennější. Jen by možná nebylo špatné, kdyby k těmto zájezdům cestovky rovnou přibalily ještě jednu věc. Poukaz na týdenní dovolenou jen pro rodiče. Program: spánek do devíti, žádné dotazy a bar s otevřeným účtem.
A nakonec… až si po letech prohlédneme ty fotky, vzpomeneme si spíš na ten okamžik, kdy se děti poprvé rozběhly k moři, než na hádku o ručník. Bolest hlavy vybledne, ale ty malé úsměvy zůstanou. A možná právě tohle je kouzlo rodinné dovolené. Z chaosu a křiku zůstane pár čistých chvil, kvůli kterým stálo za to jet.
