Článek
Dva pojmy navzájem neslučitelné a nejde jen o dopravní prostředky. Že alkohol má specifické účinky na organismus, to potvrdí každý, kdo jej požil. Proto je alkohol striktně zakázán u mnoha činností, zákaz kontrolován a při zjištění je i tvrdě sankcionován.
Jenže za určitých situací i u abstinujícího může být zjištěno nepatrné množství. Trvat na absolutní nule je nemožné z více důvodů, třeba i pro nepřesnost měření. Proto v řadě zemí mají stanoveny toleranční limity. V Evropě dokonce až 0,8 promile, jinde je legální o něco méně, ale přesto žádná alkoholová apokalypsa se tam nekoná.
U nás je striktní nula! Údajně Policie snad připouští chybovost až 0,24 promile, ale to je jen z doslechu, vlastní zkušenost chybí. Jen kdysi dávno na Velikonoční pondělí kontrolující policajt byl jaksi nahluchlý. Odpověď na otázku si nechal několik krát zopakovat a přitom se přikláněl stále blíže k obličeji řidiče. Ten pochopil a pak dýchl přímo na něj. Teprve poté už policajt slyšel dobře, vrátil doklady a pokynul k další jízdě. Ano, tehdejší dechová zkouška byla vykonána.
Kolik promile zjistil a jakou toleranci připustil, to snad ví jen Bůh a onen řidič. Ten sice před jízdou alkohol nepožil, ale jeden nikdy neví, kolik zbytkáče mohlo ještě být.
S tím zbytkovým množstvím je problém. Subjektivně to nikdo nepozná a lehce ovlivněný už vůbec. Vynořuje se z dávných časů vzpomínka. Přišel povolávací rozkaz na vojnu. Poslední civilní neděli, jak tradice velela, byla rozlučka se svobodou. Protáhla se do pozdních nočních hodin. Po krátkém spánku zazvonil budík k nástupu na poslední směnu. Navyklé, automatické konání, blesková ranní hygiena a do práce.
On vlastně nebyl důvod spěchat. V zaměstnáni už byly pracovní záležitosti uzavřeny. Zbyla jen výstupní administrativa a na dva roky rozlučka se spolupracovníky. Nezáleželo na tom orazit píchačku před 6. hodinou, ale síla zvyku zapůsobila.
Tak tedy rychle. Čepici na hlavu, přilby tenkrát ještě nebyly, nastartovat motorku a vyrazit. Známá trasa, po paměti se dala jet. Pak přišlo klesání na jehož konci byl rondel s hlubokou prohlubní uprostřed. Tam bylo třeba výrazně snížit rychlost přibrzděním. A ono to jaksi moc nešlo. Klouzalo to, cesta byla mokrá a dala to na vědomí až teď. Situace náhle probrala smysly a zbystřila je na maximum. Ouha, ono je mokro, to se nedá ubrzdit, proletělo hlavou.
Motorku ovládl, zpomalil dostatečně a oblouk vykroužil jen tak tak. Snad díky talentu a praxi, když už jako školák zpočátku tajně, pak s tichým nevěděním strýce, jezdil na jeho dvěstěpadesátce. Také se dá mluvit o štěstí a přízní všech nadpozemských bytostí, kteří tímto potvrdili svou existenci. Ať už bylo jakkoliv, tu mokrou cestu měl vnímat už dříve, což se nestalo.
To bylo poučení z roku 1965. Tvrdé, důrazně působící a vedoucí ke zcela beznehodovému jezdění po dalších už šest desetiletí. No a jak tedy s tím alkoholem? Samozřejmě žádný! A ten zbytkový? Při určité toleranci by Policie a další mohli se více věnovali důležitějším věcem. Ten, kdo se opije, jak praxe ukazuje, vždy se takový najde, tak tomu už je pak lhostejno kolik toho bude. A gurmáni? Ti zodpovědní budou mít možnost dokončit tradiční české jídlo s tradičním českým nápojem a nežít ve strachu, kolik by se toho naměřilo. Co tak konečně domluvit se na kompromisu 0,5 promile?
