Článek
Četba knih, záliba už od dětství, se plně realizuje až v době, kdy ubude jiných, zejména pracovních povinností. Návštěvy knihoven se staly běžnou rutinou. Přišlo oznámení, že jiný čtenář čeká na knihu, kterou je třeba vrátit, ale termín je ještě dost vzdálený. Tak senior dočetl tu poslední vypůjčenou a následující den se vydal do knihovny.
Tam nastalo nemilé překvapení. Dle lístku má vrátit 4 knihy, ty knihovnice přijala, ale požadovala ještě jinou knihu, podle jejich evidence. Dle papírového dokladu vypůjčeny má 4 knihy, tak vrací 4 jejich knihy. Ale že nikoliv, tón se vyostřoval do požadavku zaplacení té knihy, kterou nemá. A že ať se doma podívá a hledá.
Vzpomíná si docela přesně. Při poslední návštěvě, kdy také vracel a půjčoval si 4 knihy, byly u dvou terminálů tři knihovnice. Moc práce neměly a tak každá z nich se snažila něco konat, aby demonstrovaly svou nepostradatelnost. Při tom si vzájemně narušovaly tu svoji činnost. Nakonec jedna z nich podala ty 4 nově půjčené knihy, vrátila průkaz a na vyžádání přidala i papírový doklad.
Argumentace, že klient do systému nic nezadává, a že to není jeho chyba, tato se neuznává. Že by ji doma zapomněl, to odmítá zase klient. Frekvenci návštěv knihovny má kratší než 1 měsíc.
Chyba není v počtu knih, ale v názvu jedné z nich. Tak tedy, když už má zaplatit knihu kterou nemá, tak je na místě požadavek na ponechání si té jejich knihy, kterou fyzicky má, ale dle nich ji vlastně nemá, neboť v jejich evidenci jako zapůjčena není. Třeba zítra přijde jiný čtenář, který přinese tu chybějící knihu a jemu zase bude chybět ta neevidovaná.
Že to nepřichází v úvahu! V patové situaci starý pán požaduje vedoucího, dává na vědomí protest a stížnost a požaduje sepsání protokolu o vzniklém konfliktu.
Stupňující se emoce přibrzdila mladá kolegyně, že navrhuje kompromis a dohodu. Tak tedy čtenář má jen ty nově půjčené 4 knihy a tu chybějící pak pokud nedonese jiný klient, u něhož k záměně došlo, tak ji vyřadí z evidence.
Šikovná holka, konstatuje pro sebe starý pán, ona si ví rady v situaci vyhrocené a zdánlivě neřešitelné a ze životních zkušeností ví, že kompromis je mnohdy jediné možné řešení. Přesto v něm zůstává stín pochybnosti - byla to neúmyslná jejich chyba?
