Článek
V rádiu byl rozhovor s Helenou Fibingerovou. O jejích úspěších, zážitcích i počátku sportovní činnosti. To mělo být ještě na základní škole. Zkusila to a koule doletěla daleko přes 8 metrů. Tak daleko! Tento údaj vyvolal vzpomínku na školní léta.
Základní škola, tehdy osmiletka, v níž pedagogický sbor byl vlastně sborem učitelek. A i těch bylo málo. Asi proto „Pajdák“ byl dočasně zkrácen a naše škola dostala posilu v podobě 3 učitelek. Nebylo jim ještě ani 18 let. Zpočátku to byl poněkud problém. Ony se jaksi ztrácely mezi staršími dívkami a někteří hodně aktivní kluci tvrdě narazili, než poznali svůj omyl.
Jednu z nich dokonce určili jako naši třídní! S odstupem času se ukázalo, že to nebylo špatné rozhodnutí. Byla velmi aktivní v akcích mimo školní výuku. Výlety na bicyklech, ale i třídenní putování po Beskydech. Dobře si rozuměla nejen s dívkami. My kluci jsme navíc uznale hodnotili, že nepsala poznámky rodičům. Místo toho dala možnost volby. Do kabinetu č. 2 a tam ukazovátkem ránu přes ruku. Nebylo taktické postavit se na okraj řady proviněných. Na prvním trestaným se to ukazovátko zlomilo a ti další dostali už jen tím zkráceným.
Sbor učitelek byl posílen o dalšího pedagoga. Muž v nejlepších letech, zkušený a s obrovskou autoritou, evidentně předurčen k nahrazení pana ředitele, což se později také stalo.
Kromě jiného vedl i hodiny tělocviku. Dával přednost kolektivním sportům. Logicky, protože při nich se každý alespoň trochu hýbe. Ke všeobecné spokojenosti upřednostňoval ragby. Z našeho pohledu kolektivní melu, při níž byla příležitost legálně uštědřit nepříteli nějakou tu ránu a nebýt za to sankcionován.
Školní osnovy vyžadovaly základní znalosti atletických disciplín. Tak došlo i na vrh koulí. Vysvětli teorii, sám předvedl jak správně uchopit a s otočkou vymrštit. Tenkrát jsme měli hodinu spojenou s holkami a k jejich okázalé nelibosti došlo i na ně. Ony už byly dál ve vývoji a měly rozhodně zcela jiné zájmy a potřeby. Nikoliv tělesnou schránku obohacovat odérem z potu.
Tak jedna spolužačka z těch předčasně vyspělých s okázalým odporem vzala tu železnou kouli a vstoupila do kruhu. Několik výtek a rad musela vyslechnout k úchopu koule a zaujetí postoje, než přišel pokyn, ať dělá a nezdržuje. Druhou rukou si přidržela prsa a s otočkou vymrštila tu odpornou věc. Ona ta koule letěla daleko, předaleko, dobře přes 8 metrů. Neskončilo to tímto. Nastal všeobecný údiv a musela to zopakovat.
Upozornila na sebe mimořádným výkonem, který nezamýšlela a pak se musela ještě dlouze bránit nabídkám ke specializované sportovní činnosti. Ke své spokojenosti se ubránila a Helena Fibingerová tak přišla o soupeřku.
