Článek
Povolání policisty patří k těm několika, bez nichž se společnost neobejde. Jejich práce je náročná a může být i životu a zdraví nebezpečná. Poctivě pracující policista zasluhuje nejvyšší úctu. Přece svou prací naplňuje zásadu „pomáhat a chránit“. Policisté při tom ctí odpovídající mravní zásady. Za to vše mají finanční zabezpečení, o němž si netroufám tvrdit, že by nemohlo být lepší. Po odsloužení přiměřeného počtu let mají při ukončení služby nárok na výsluhu.
To vše má nevýhodu: při sebemenším „uklouznutí“ policistovi hrozí zničení kariéry a ztráta všech výhod. Proto je správné, když příslušné orgány přistupují k projednávání různých výhrad k jednání policistů s nejvyšší možnou opatrností. Nic se ale nesmí přehánět. Jako každý jiný občan i policista musí nést odpovědnost za případné nezákonné jednání. S prvním případem policisty, který musel hájit svou čest a s ní související zájmy a výhody, jsem se setkal na samém začátku mé dráhy justičního potížisty. Tehdy to nakonec po různých útrapách včetně vazebního stíhání dopadlo dobře: chráněnec spolku Šalamoun ukončil službu po 30 letech „bez ztráty kytičky“.
Nyní jsem svědkem jiného případu. Jde o zasloužilého policistu, který se připletl k otřesnému trestnému činu. Skutek se nepochybně stal: soud vynesl rozsudek nad hlavním pachatelem a jeho nevýznamným pomocníkem (shodou okolností blízkým přítelem policisty). Ale jeho objasnění mělo do úplnosti daleko. Policie za sebou zanechala „pomníček“, který po letech stále pevně stojí, policie se za to nestydí a celá tlupa pachatelů se těší, že promlčením unikne trestu, přestože okolnosti umožnily obnovit vyšetřování již v prosinci r.2020. V případu jsou čtyři viditelní podezřelí a další jsou dosud skrytí. Podezření má nebezpečnou podobu svědecké výpovědi před soudem, učiněné svědkem po poučení předsedkyní senátu, tedy přejímajícího trestněprávní odpovědnost za případné křivé obvinění (viz1/). Tři z nich jsou vysokoškolsky vzdělaní právníci, které shodně se svědkem usvědčili poškození již v původním řízení (viz2/). Jako laik soudím, že tito podezřelí mohli být dávno odsouzení, kdyby státní zástupce vyjmul jejich věc do samostatného procesu, neboť nezákonnost jejich jednání je nezpochybnitelná a škoda 120 mil. Kč, jejíž inkaso umožnili, je nepřehlédnutelná. Účastníkem je ale také čtvrtý podezřelý s vysokoškolským právnickým vzděláním. Je to zasloužilý policista, o němž hlavní pachatel tvrdí, že mu jako přítel prokázal službu: obstaral mu čtyři zakuklence, kteří se dopouštěli na poškozených násilí a omezování osobní svobody. Jeho totožnost je známa od jara r.2021, kdy jsem vyšetřovateli doporučil, aby ho bez průtahů předvolal k podání vysvětlení, poučil ho o výhodách spolupráce s orgány a pohrozil mu koluzní vazbou, pokud by nechtěl prozradit totožnost „zakuklenců“. Ale na podání vysvětlení došlo až 7.června 2024.
Podle soukromého sdělení hlavního pachatele tito podezřelí se podělili o odměnu 2 mil. Kč. Nepovažuji to za prokázané, ale na druhé straně považuji za nepravděpodobné, že by advokáti a notář spáchali darebáctví zdarma. Beztrestnost jako nádavek mi připadá nepřijatelná.
Vyšetřovatel se případem policisty nechtěl hned na začátku zabývat, protože „dlouho slouží a dobře slouží, takže si nezaslouží drsné zacházení“. Podezřelý ale při podání vysvětlení jakoukoli spojitost s trestným činem popřel, pachatele nezná. Státní zástupce nepovolil prověření pravdivosti jeho výpovědi. Případ byl odložen (nikoli zastaven!) usnesením státního zástupce 24.října 2024 a všechny pokusy o jeho oživení ztroskotaly na odporu státních zástupců všech stupňů. Nakonec se za ně postavil jako capo di tutti capi i ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (viz3), který kdysi sliboval zpřísnění tlaku na státní zástupce (viz4/).
Všichni čtyři viditelní podezřelí jsou v klidu: předpokládají, že policista zůstane nedotknutelný a právníci se k promlčení svezou s ním. Na „zakuklence“ se vůbec nedostane. Postoj státních zástupců odporuje zákonu, který jim ukládá stíhat každou trestnou činnost, o které se dovědí. O zajištění beztrestnosti pachatelů zákon nic neříká.
Ale nakonec jednání policistových ochránců není úplně nepochopitelné. Sám podezřelý se na násilí na poškozených nepodílel. Hlavní pachatel má vysoké IQ a vyznačuje se velkou výmluvností. Nevíme, jakou bajku policistovi předestřel a učinil ho tak v jistém slova smyslu svou obětí. Zaplatit za takové pochybení ztrátou kariéry a výsluhy v případě odsouzení za podíl na trestném činu by byl hodně tvrdý trest. Policista by ovšem mohl postavit obhajobu na námitce jednání v dobré víře a možná by dokonce mohl uspět. Bylo by ovšem na místě řádné objasnění jeho úlohy před nezávislým, nestranným, spravedlivým soudem. Mám důvod věřit v pravdivost svědecké výpovědi hlavního pachatele před soudem, takže mi nezbývá než namítat, že účinnost obhajoby by snižovala policistova neochota vydat totožnost „zakuklenců“ (pokud si na ně dosud vzpomene).
Jako celek mi tento případ připadá závažnější než bitcoinový „úlet“ exministra Pavla Blažka. Bylo to těžko pochopitelné selhání jedince. V tomto případě ale dochází k selhání státu, jehož orgány jednají proti svému zákonnému poslání. Chrání soukromý zájem „uklouznuvšího“ policisty, jenž by měl dát přednost obhajobě před soudem. A s ním zajišťují beztrestnost sedmi nepotrestaným pachatelům. Dnešní vládní strany v opozici kvůli selhání jedince „trhaly na kusy“ nebohou ministryni Evu Decroix. Současná opozice jim to neoplatí, protože možná ani o nepřístojnostech neví (mé e-maily, odkazy na články a podání cestou datových stránek nikdo nečte) a možná navíc postrádá bojovnost. Pokud by snad někdo mínil, že za opozici „kope“ jako její vůdce pan prezident, jsem si jist, že přijímání poznatků o takové aféře by bylo pod jeho důstojnost (nehledě k tomu, že ho za vůdce opozice nepovažuji).
Odkazy:
1/můj blog: Výpověď svědka před soudem z 26.6.2020
2/můj blog 13.6.2026: Výtah z výpovědi poškozeného
3)můj blog 16.6.2026 : Vyrozumění z pověření ministra
4/můj blog 9.4.2026: Ministr s kyjem
