Článek
Předloha novely trestního řádu, předložená vládě panem ministrem Jeronýmem Tejcem, vyvolala ohlas publicistů (viz 1/,2/) v podobě dvou podobných článků. Oba spojuje zmínka o kauze Čapí hnízdo, což navozuje dojem, že v novele uvedená opatření k úpravě pravomoci odvolacích soudů jsou prevencí proti opakování postupu soudkyně Evy Brázdilové v kauze ods. Jany Nagyové.
Pan ministr Jeroným Tejc se proti svým předchůdcům vyznačuje větší ochotou podávat stížnosti pro porušení zákona, kárné žaloby a sklonem k prosazování přísnějších trestů. S jeho legislativními návrhy většinou souhlasím. Celkově mi jeho jednání připadá jako sympaticky aktivistické.
Stojí za zmínku, že pan ministr citlivě reaguje na události, pohoršující pana předsedu vlády. Když se pan Andrej Babiš pohoršoval kvůli zmírňujícímu rozsudku nad mužem, týrajícím psa, pan ministr pohotově napadl rozsudek stížností pro porušení zákona (viz 3/). Vyhověl přání zbytečně, protože stížností pro porušení zákona nelze zhoršit postavení odsouzeného a navíc Nejvyšší soud ČR stížnosti nevyhověl. Dalším případem je pravomocný rozsudek nad europoslankyní ods.Janou Nagyovou. Zasáhl velmi citelně do vědomí obž. Andreje Babiše, čehož si pan ministr jistě všiml. Zdá se proto, že legislativní opatření proti odvolacím soudům je výrazem souznění pana ministra s panem předsedou vlády. Loajalita s obětí justičních nepravostí je sympatická. Ostatně ani mne výsledek řízení proti ods. Janě Nagyové nepotěšil. Připomínám, že se o kauze Čapí hnízdo standardně vyjadřuji jako o ostudě české justice a spolek Chamurappi podal dvě žádosti o abolici pro oba obžalované.
Přesto mám jistou pochybnost, zda legislativní omezení soudcovské rozhodovací nezávislosti je skutečně potřebné. Paní ods.Jana Nagyová napadla prostřednictvím svého obhájce dovoláním rozhodnutí senátu Vrchního soudu v Praze. Kolem něho byl velký rozruch, takže Nejvyšší soud ČR určitě přezkoumá argumentaci dovolání zvlášť pečlivě. Naděje, že jeho rozhodnutí vyzní ve prospěch paní odsouzené a poslouží jako vzor pro řešení podobných případů v budoucnosti, je dle mého laického úsudku velká. Ochrana proti špatným rozhodnutím cestou judikatury mi připadá čistší a předejde zatěžování Sněmovny. S výhradami nejsem osamělý: proti úpravám vystoupila Unie státních zástupců (viz 4/).
V rozporu s výše zmíněným sympatický aktivismem je ale pan ministr nápadně liknavý ve vztahu k případu trestního stíhání pachatelů sprostého vydírání zlínských podnikatelů bratrů Lebánkových, v němž kromě psychického strádání utrpěli škodu 100 milionů Kč. Ve věci jsem podal trestní oznámení 8.prosince 2020 a stal jsem se zmocněncem poškozených. Vyvolat trestní řízení jsem mohl díky svědecké výpovědi zadavatele vydírání Romana Šulyoka před soudem. Usnesením dozorového státního zástupce Martina Susky došlo k odložení (nikoli zastavení!) případu 24. října 2024 a od té doby se nic neděje kromě „korespondenční války“ mezi mnou na straně jedné a GIBS, státním zastupitelstvím a ministrem spravedlnosti Jeronýmem Tejcem na straně druhé.
V případu jsou čtyři viditelní podezřelí, všichni s vysokoškolským právnickým vzděláním, kteří si dle Romana Šulyoka u něho vydělali každý 500 tis. Kč. Tři právníky Václava Vodu, Martina Rezka a Jana Svobodu shodně usvědčují poškození a zadavatel vydírání. Umožnili Romanu Šulyokovi vyzvednout výtěžek vydírání ve výši 100 mil. Kč. Pokud nějaký státní zástupce tvrdí, že jednali lege artis, podle mého laického názoru by měl přijít o talár. Čtvrtý je policista František Heřman, o němž Roman Šulyok u soudu uvedl, že byli přátelé a že mu obstaral čtyři „zakuklence“, jejichž totožnost není dosud známa. Vyšetřovatel znal jeho totožnost již v jarních měsících r.2021, ale vůbec se jím nechtěl zabývat, protože „dlouho a dobře slouží“. Na jeho podání vysvětlení došlo až 7.června 2024. Romana Šulyoka zapřel jak Petr Krista. Prověření pravdivosti jeho výpovědi znemožnil dozorový státní zástupce Martin Suska zamítnutím mé stížnosti. Dělám si naději, že čestný policista nakonec pochopí správný význam zásady “ pomáhat a chránit“ a vydá „zakuklence“ spravedlnosti. Dodávám, že ho vidím jako možná oběť výmluvnosti vysoce inteligentního Romana Šulyoka, takže si dovedu představit, že jeho hodnocení soudem by nemuselo skončit úplnou katastrofou.
Protože stížnostní řízení ve státním zastupitelství je instanční a zatížené formalismem, trvalo mi dlouho, než jsem se dopracoval až k panu ministrovi Jeronýmu Tejcovi. Nese politickou odpovědnost za zákonnost dění v jeho resortu a není úplně bezpomocný. Poradil si tak, že se mnou přestal jednat (viz 5/).
Věc se tedy tiše sune podle vůle státních zástupců a s posvěcením ministrem k promlčení koncem ledna r.2027. Hrozí nebezpečí, že pachatelé dostanou ke krásnému výdělku jako bonus beztrestnost. A nikomu z odpovědných činitelů to nevadí. Během své zhruba dvacetileté praxe jsem nikdy nezažil, že by orgány činné v trestním řízení usilovaly o zajištění beztrestnosti pachatelů závažné trestné činnosti promlčením případu. Měl jsem možnost sledovat hodně zblízka tří ministry spravedlnosti, vybrané Andrejem Babišem: Helenu Válkovou, Roberta Pelikána, Jana Kněžínka a zpovzdálí i Marii Benešovou. Jsem si jist, že žádný z nich by si ochranu zločinců nedovolil. Jenže od jejich éry uběhl nějaký čas. I Andreji Babišovi přibyly roky, takže je možná vůči výstřelkům svých ministrů smířlivější. Navíc jeho pozornost zahlcují nesmysly typu boje o záchranu nezávislosti veřejnoprávních médií. Nebo je snad starost o beztrestnost zločinců novým obohacením babišovské trestní politiky?
ODKAZY:
1/Novinky 26.10.2026: Radim Vaculík, Matěj Svozil, Pavel Nádvorník, Žádné další Čapí hnízdo…
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-zadne-dalsi-capi-hnizdo-vlada-omezila-praktiky-odvolacich-soudu
2/Česká justice 26.10.2026: redakce ČJ, Odvolací soudy přijdou o klíčovou pravomoc…
3/můj blog 7.5.2026: Pružný ministr
4/České noviny 27.10.2026: Státní zástupci varovali…
5/můj blog 16.6.2026: Vyrozumění z pověření ministra
