Článek
Ve „španělské etapě“ mého života jsem se spřátelil s majiteli španělského zemědělskoprůmyslového holdingu, významem pro ekonomiku státu podobného Agrofertu, na rozdíl od něho dnes řízeného již pátou generací rodu. Shodou okolností jsem jednou přijel na návštěvu v době, kdy se Andrej Babiš stal ministrem financí. Španělé nad mou zprávou o této historické události kroutili hlavou: vysvětlili mi, že španělská politická kultura by jim nedovolila, aby se pustili takovým způsobem do politiky a vstoupili do státní správy.
Když hodnotím, co státu přinesl vstup Andreje Babiše do politiky, na jejich vyjádření často vzpomínám a oceňuji rozumnost španělské politické kultury. Občas přemýšlím nad tím, co oligarchu přimělo, aby se z podnikatelského prostředí vrhl do vln politického soutěžení. Podezírám ho, že správa zaběhané firmy mu již nestačila na vybití jeho úžasné energie, takže se začal nudit. Ale stále častěji se zamýšlím nad tím, co změna prostředí a způsobu vybíjení energie přineslo jemu samému. Finanční zisk pro Agrofert to určitě nebyl. Přenesením podnikatelské zkušenosti a manažerské dovednosti do politického života a odtud do státní správy Andrej Babiš nesporně poskytl společnosti a státu velkorysý dar, jímž se vyvýšil nad ostatní stranické vůdce. Nemá mezi nimi konkurenta. Vděku se ale nedočkal. Od začátku čelí snahám závistivců vypudit ho z politiky. Nejde-li to přímo „do tepláků“, pak způsobením finančních ztrát, vyvolaných překažením výnosů ze střetu zájmů: až pochopí, že si ničí firmu, půjde sám.
Je to dost přirozené. Až dosud k boji o politickou moc kromě jisté míry drzosti stačila výřečnost, schopnost vymýšlet sliby a sehnat sponzory na zaplacení reklamy. Nebylo nutné, aby uchazeč o přízeň voličů ukázal nějaké skutečné dílo, vytvořené jeho umem. Do tohoto prostředí ale najednou vstoupil predátor, jehož způsob vyjadřování není sice vždy zrovna „salonfähig“, ale vybudoval obrovskou firmu, kterou dokáže řídit, takže může právem vyvolat dojem, že bude způsobilý řídit také stát. A má dostatečné vlastní finanční zdroje na reklamu své strany.
Došlo tedy k porušení rovnováhy podnikatelského prostředí v politice, které na straně slabších hráčů vedlo k používání „nesportovních“ nástrojů k poražení silnějšího soupeře. Významnou úlohu sehrála kriminalizace jednání Andreje Babiše & spol. v kauze „Čapí hnízdo“. Považuji ji za ostudu české justice. Dnes se jí nebudu zabývat, protože už jsem o ní napsal dost a navíc se znalostí prvotní důkazní situace počítám s jejím konečným vyústěním zprošťujícími rozsudky.
Objemem vyvolávaných nepříjemností je nejméně stejně významné používání námitky střetu zájmů (viz1/), kterou jsem se začal zabývat dříve, než jsem se seznámil s Andrejem Babišem, a názor opozice skutečně nesdílím. Institut „střet zájmů“ stojí na předpokladu, že držitel veřejné moci může zneužít svého postavení k získání nezákonného zvýhodnění své firmy. Taková možnost skutečně existuje, ale jejímu uplatnění lze předejít zřízením účinného státního kontrolního mechanismu, bez jehož souhlasu neproběhne žádná finanční transakce ve prospěch firmy držitele moci, na kterou nemá nezpochybnitelný zákonný nárok. V praxi by to znamenalo zřídit supervizi nad úřadem, který obhospodařuje dotace. To by ovšem bylo řešení, které neposkytne dostatek podnětů pro běsnění opozičních pábitelů. Ostatně, při způsobu, jakým Andrej Babiš vykonává úřad předsedy vlády, není ani možné, aby se zabýval svými zájmy v Agrofertu, předanému do správy svěřenského fondu: jeho čas a energie jsou omezené.
Zjištění, že Andrej Babiš svého postavení skutečně zneužil, by vedlo k jeho konci. Ale zatím se mu nic neprokázalo, takže štvaní proti němu kvůli hypotetickému střetu zájmů je pouze mařením času a energie, které může mít přímé škodlivé následky. Žalování Evropské komisi a rozmazávání výroku její mluvčí o novém prověřování nároků Agrofertu na věci nic nezmění. I kdyby rozhodnutí EK bylo konečné, Andreje Babiše jako politika by se netýkalo. Opoziční politici určitě vědí, že jejich akce nikam nepovedou, ale přesto hru rozehrávají vždy znova s vědomím, že voličům nezbývá než jejich kratochvíli zaplatit. Nevadí jim, že odvádějí Andreje Babiše od práce ve prospěch státu a psychicky ho obtěžují projevy nenávisti.
V každém případě jsme svědky nežádoucího vývoje politické kultury, v němž „střet zájmů“ je spouštěčem zla. Politicky aktivní část národa je rozdělená na dva vzájemně se nesnášející tábory. Jednotícím prvkem politiky opozičních stran je „antibabišismus“, na který ovšem „babišovci“ odpovídají docela tvrdě. Např. způsob, jakým vládní strany naložily se zájmem o sněmovní funkce Starostů a Pirátů, byl přímo ohavný. Srovnávám jej se způsobem, jakým se kdysi zakladatelé státu zachovali k austrofilovi Bohumíru Šmeralovi: nenaložili s ním jako s vyvrhelem, ale jejich hlavní starostí bylo vybudovat mosty, po kterých mohl významný vůdce sociální demokracie přejít mezi ně. Sám Andrej Babiš většinou zhoršuje situaci nezpůsobilostí být nad věcí a nenávistné projevy přecházet. Protivníky často uráží, ač tím zmírnění útoků na sebe nedosáhne.
Opozice by se měla konečně smířit s tím, že Andreje Babiše z politiky nevypudí. Zatím spíše hrozí, že s její nepřímou pomocí vyhraje i příští parlamentní volby. Není ani naděje, že by si v dohledné době řekl, že už má těch projevů nenávisti dost a dá přednost prožitkům pokojného stárnutí. Dosud má přebytky energie. Jeho protivníci by se měli naučit s ním žít a v té souvislosti zapomenout na štvaní kvůli střetu zájmů. Upozorňuji politiky znova na prvorepublikový příklad parlamentní Pětky, na jejíchž zasedáních se pravidelně scházeli šéfové hlavních vládních a opozičních politických stran. Doporučuji Andreji Babišovi a jeho hlavním odpůrcům, aby spolu začali „chodit na pivo“. Pokud u toho nebudou novináři a kamery, určitě se nakonec naučí chovat se k sobě navzájem kulturně. Prospějí tím národu. Bylo by to ještě prospěšnější řešení než obnovení schůzek ústavních činitelů u pana prezidenta, které je ovšem nezbytné zase jinak. Dodávám, že z doby, kdy jsem s ním směl mluvit, si pamatuji Andreje Babiše jako příjemného, uvážlivého společníka se smyslem pro humor. Nechci tím ale říci, že se plně ztotožňuji s jeho politikou. Zde se zabývám pouze současnou politickou kulturou.
ODKAZ:
1/můj blog 29.7.2021: Střet zájmů ve Švejkolandu
