Článek
Pan předseda vlády vyvolal veřejné pohoršení na předvolebním shromáždění v Havířově (viz1/) výroky, že „mafie vás zavře na objednávku“ a soudci soudí bez důkazů. Pokud by jeho tvrzení odpovídala obecnému stavu, byla by to velmi špatná zpráva o stavu České republiky jako právního státu. Zabývám se „justiční patologií“zhruba 20 let a o selháních nejen soudů, ale i státního zastupitelství cosi vím. Chápu, že je Andrej Babiš unavený dlouholetým stíháním v kauze „Čapí hnízdo“, což ho vede k subjektivnímu přehánění. Takže výtky Soudcovské unie kvůli neuváženosti jeho slov a o poškozování důvěry veřejnosti v justici odmítám. O „Čapáku“ dlouhodobě opakovaně tvrdím, že je ostudou české justice, jedním ze dvou klacků (druhým je strašidlo „střet zájmů“), jehož používáním si jeho protivníci vynahrazují trvalou nezpůsobilost porazit ho politicky. Právě proto, že jeho stíhání považuji za nespravedlivé, dovolím si nepovažovat jeho náhled na stav právního státu za objektivní. Samozřejmě vím, že dochází k výstřelkům, ale nevidím to jako souvislý, trvalý stav. Nevím ostatně, z jaké zkušenosti čerpá pan předseda vlády vyprávění o “ zavírající mafii“ a kdo se skrývá za označení „mafie“. Srozumitelnější je zpráva o souzení bez důkazů. Vždy s ní přicházejí odsouzení, jejichž obhajoba ztroskotala a v některých případech k ní vede neznalost procesních pravidel, když odvolací soud vystačí s důkazy z prvostupňového řízení. Ale potvrzuji, že občas dochází k přehlížení důkazů nebo jejich nesprávnému výkladu, nikoli však souzení zcela bez důkazů. Jako příklad uvedu odsouzení za nezaplacení daně, kterou odsouzení dobrovolně zaplatili o pár týdnů později, než se slušelo dle soudkyně, bývalé komunistky, později pro podjatost vyloučené Ústavním soudem z řízení.
Máme ale robustní soustavu opravných prostředků, takže většina přehmatů se dá napravit, pokud se nepřidají další maléry, k nimž bohužel může patřit neúnoaná finanční náročnost obhajoby. Protože mě Andrej Babiš vyloučil z podpory jeho obhajoby, takže neznám písemná vyhotovení rozhodnutí senátu Evy Bartákové, pouze s rezervou vyslovuji předpoklad, že se paní předsedkyně z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR brzy doví, že její rozhodnutí nebylo správné.
Občanští aktivisté (tedy nejen já) dlouhodobě poukazují na to, že selhání jak státních zástupců, tak soudců, jsou častější, než je únosné a stát je tím vinen, protože nepřístojnosti viníků jim většinou procházejí bez povšimnutí. Pocit netrestatelnosti má zhoubné následky. V poměru k počtu nespravedlivých rozhodnutí je kárných nebo i trestích řízení málo. Stavovská kolegialita kárných žalobců podporuje nedbalost, podjatost a jiné nešvary. Dlouhá léta poukazujeme na to, že se viníci nepodílejí na odškodňování za nesprávně vedené procesy, přestože stát vyplácí obětem jejich pochybení desítky milionů Kč ročně. Je potřebná přiměřená úprava odškodňovacího zákona. Její přípravou se kdysi zabývala paní ministryně Helena Válková ve spolupráci s členem spolku Šalamoun Miroslavem Špadrnou. To už je ale dávno. Střídají se vlády, ale poměry se nemění, protože se změnou ministrů se ztrácí koncepční kontinuita a politiky trápení poškozovaných účastníků trestního řízení nezajímá.
Pan předseda vlády patří k poškozeným justičními nešvary. Stěžuje si právem. Ale měl by se také podívat, co se děje jiným obětem nepřístojností státních zástupců a soudců. Uvítal bych např. kdyby se podíval na „dovádění“ Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen GIBS) a státních zástupců, usilujících o beztrestnost pachatelů závažného trestného činu. Zatím mám dojem, že si zajistil ochranu proti přísunu mých znepokojujících informací (viz 2/). Požadavky na něho jsem m.j. formuloval otevřeným dopisem (viz3/), v němž jsem v žádném případě nežádal o zásah do nezávislosti justice. Státní zastupitelství a GIBS jsou podřízeny vládě a předseda vlády dokonce jmenuje ředitele GIBS. Samozřejmě má právo žádat o vysvětlení ministra spravedlnosti i nejvyšší státní zástupkyni, kterým nezákonné jednání GIBS a státních zástupců zřejmě nevadí, možná se také s darebáky solidarizují.
Mám i soukromou výhradu k jeho stížnosti na senát Evy Brázdilové. Nejméně rok k němu vysílám vzkaz, že jsem patrně našel v důkazním řetězci kauzy „Čapí hnízdo“ opomenutý důkaz, jehož uplatnění by zvrátilo argumentaci odvolacího soudu. Abych měl jistotu, potřebuji mu položit ústně dvě otázky. Nevím, zda se k němu zpráva dostala, ale příležitost jsem nedostal.
Celá debata o „Čapím hnízdě“ a využití poslanecké imunity k ochraně pana předsedy vlády před zlou vůlí senátu Evy Brázdilové mohla být zbytečná, kdyby pan prezident vyhověl opakovanému návrhu spolku Chamurappi na abolici pro obž. Janu Nagyovou a spoluobžalovaného Andreje Babiše. Protože europoslankyně Jana Nagyová nemusí za mříže, nehněte mě to tolik, jako kdysi odmítnutí žádosti pana prezidenta Miloše Zemana o milost pro Michaelu Schneidrovou, kterou po sedmi měsících věznění nechal propustit na svobodu Nejvyšší soud ČR a nakonec dosáhla zproštění viny. Na rozdíl od pana prezidenta Václava Klause zmínění dva prezidenti nejsou ve věcech milosti přístupní diskusi.
ODKAZY:
1/ Česká justice 18.9.2026: „Mafie vás zavře na objednávku,“
2/můj blog 25.6.2026: Úřednice Úřadu vlády překážejí v komunikaci s předsedou vlády…
3/můj blog 25. 6.2026: Otevřený dopis předsedovi vlády
