Článek
Dne 9.května 2025 jsem veřejnost upozornil článkem na blížící se zahájení řízení o povolení obnovy procesu se zlínskými podnikateli bratry Lebánkovými (zde). V pondělí 19.května 2025 skutečně proběhlo první veřejné zasedání, jehož jsem se zúčastnil jako pozorovatel.
Během více než dvaceti let působení v roli justičního potížisty jsem zažil několik řízení o povolení obnovy procesu. Všechna bez výjimky skončila zamítnutím žádosti hned při prvním veřejném zasedání. Z doslechu je mi známo, že občas se některému žadateli podaří, že soud obnovu povolí, ale ty případy jsou velmi vzácné. Je velmi obtížné obstarat dostatečně průkazné nové důkazy, jejichž projednání v obnoveném procesu nelze odmítnout. Neprolomitelnost soudního rozhodnutí je „svatá kráva“, kterou mnozí soudci uctívají přednostně před pravdou a spravedlností.
Pondělní veřejné zasedání, vedené senátem předsedy Radomíra Koudely, mělo standardní průběh. Jeho hlavní náplní byla výměna názorů a věcných informací mezi žadateli a předsedou senátu. Jejich dialog byl obsahově vydatný. Jiskřil myšlenkami a poznatky. Způsob, jakým s žadateli předseda senátu jednal, mi připomněl jiné jednání, v kterém se tak dlouho usilovně snažil prolomit alibi obžalovaných, až je možná (?) v rozporu s původním názorem v dohodě s žalobcem pravomocně zprostil obžaloby. Nezbylo mu, než se podrobit materiální pravdě, ke které se dopracoval s vynaložením značné námahy. Jako laik jsem přesvědčen, že obnovu procesu by v tomto případě měl povolit, aby uklidil nepořádek po úletech svých předchůdců. Proto doufám, že se propracuje dalším vedením dokazování k příznivému rozhodnutí. Znepokojuje mě pouze zjištění, že stejně jako jeho předchůdci asi podlehl pábení původního hlavního obžalovaného Romana Šulyoka jako svědka a myslí si, že bratři Lebánkové jsou skutečnými majiteli strojního zařízení.
Věnoval jsem pozornost i chování přísedících, kteří při hlasování o rozhodnutí mají stejný hlas jeho předseda senátu, takže ho mohou i přehlasovat. Přísedící nekladli žadatelům otázky, ale z výrazu jejich tváří bylo zřejmé, že dialog mezi nimi a předsedou senátu sledují s nelíčeným zájmem. Vyslechli ostatně hodně překvapujících sdělení, takže se určitě nenudili.
Otázky nekladl ani státní zástupce. Jeho zdánlivá netečnost mi nevadila, protože byla v každém případě lepší než předpojatá chuť obnovu zmařit. Ve většině případů neúspěšných žádostí o povolení obnovy, které jsem sledoval, soud vyhověl zamítnutím žádosti právě na návrh státního zástupce. Samozřejmě jeho současné jednání nezaručuje, že se nakonec nepostaví proti povolení obnovy.
Senát nakonec rozhodl o potřebě doplnění dokazování a odročil pokračování na neurčito. Pro tuto chvíli je to přijatelný výsledek, protože důkazy, jež si soud přeje získat, by dle mého laického odhadu měly vyznít ve prospěch žádosti o povolení procesu. V každém případě je odročení pro žadatele lepší než okamžité zamítnutí návrhu, neboť jim ponechává naději.
Nedoporučuji ale ani žadatelům, ani ctěným čtenářům, aby s jistotou očekávali, že žádost o povolení obnovy soud nakonec vyřídí kladně. Stav dokazování má zatím daleko do konečnosti a žádné překvapující rozhodnutí soudu není vyloučeno
