Článek
Připadá mi, že skutečnou politickou moc vnějškově vykonává „věrchuška“ čítající pár stovek hlav, možná z pozadí ovládaných bůhví kým, a my, občanská chátra, je pozorujeme jako herce na vyvýšeném jevišti. Oni nás odměňují tím, že nám nabízejí zábavu či podněty ke zbytečným úvahám. Ve volebním čase si pak hlasovacími lístky zaplatíme vstupné. A pak se opět změníme v dav, s nímž není třeba se bavit, odpovídat mu na návrhy a na dotazy.
K nejnápadnějším hercům politického divadla patří náš současný pan prezident. Vyznačuje se mužným zjevem s elegantně střiženou bradkou a knírem a důstojným vystupováním. Právě se mu podařilo sjednotit národ, což kdysi sliboval. Dosáhl toho tím, že pobouřil úplně všechny odjezdem na dovolenou v době voleb. Bude ji trávit v sedle motocyklu, a to, prosím, bez první dámy !
Osobně jsem ho nevolil, ale brzy jsem uznal, že úřad vykonává důstojně a s pílí a s většinou jeho politických rozhodnutí se ztotožňuji. Protože nepatřím k „věrchušce“, která se ostatně se mnou nebaví, ať jde o větev vládní či opoziční, nečiní mi potíže nesdílet její pohoršení kvůli páně prezidentovu výletu. Organizace voleb je přece výlučnou záležitostí vlády. Prezidentova role se smrskne na úlohu voliče, přičemž účast při volbách není povinná. V jeho případě jde pouze o místní volby v malé obci, v které je sice přihlášen, ale ve skutečně v ní nežije, takže sotva může kvalifikovaně mluvit do jejího chodu. Absence jeho hlasu určitě nepřivodí zemětřesení. Ano, my, kteří jsme poprvé volili v padesátých letech za tvrdé diktatury víme, že musíme chodit k volbám stůj co stůj. Ale pan prezident je ještě poměrně mladý a pod komunistickým drilem nežil tak dlouho, takže nebere volby tak osudově.
Pozoruhodné je, že se ho zastala jeho mladá manželka (nebyla nakonec ráda, že odjel a nechal jí volnou ruku k zužitkování nabytého volna ?), která se statečně pustila do ministra vnitra, jak se na řádnou manželku sluší a patří. Pustila se statečně leč neuměle, takže pan ministr vnitra Lubomír Metnar její výpad snadno odrazil. Myslím ale, že měla udělat něco úplně jiného.
Jsem zkušený motocyklista a vím, že nikdo není chráněn před nehodami. Na základě jisté zkušenosti z dávné minulosti soudím, že za „starého režimu“ by ÚV KSČ, který bděl všestranně nad státním aparátem, by panu prezidentovi hazardování se životem zakázal, byť by jistě věřil, že ovládá stroj dokonale. Bylo by to rozumné, protože státní pohřeb, přechodné zastupování prezidenta předsedou vlády a předčasná volba nového prezidenta vnášejí do chodu státu velký zmatek. Volby v řádném termínu jsou až až. Stačí to!
Jenže orgán se srovnatelnou pravomocí ÚV KSČ jsme si do rádoby demokratického zřízení nepřenesli. Ale zákaz by v zájmu státu mohla vydat první dáma. Stačilo by jí prohlásit: buď motorky nebo já! Pochybuji, že by pan prezident dal přednost rozvodu před neposlušností. Možná by spíše upustil od druhého mandátu, aby se zbavil útisku.
V každém případě 19. října 2026 by pana prezidenta měly na letišti vítat jásající davy radujících se z jeho návratu ve zdraví.
