Článek
Výkon funkce předsedy vlády je službou vlasti. Nyní ji vykonává Andrej Babiš. Vidíme ho denně na obrazovkách, takže víme, že pracuje usilovně, s velkým nasazením. Ne vše, co a jak dělá, se možná některým z nás líbí, ale připomínky jsme určitě občas měli ke každému z jeho předchůdců a budeme je mít i k jeho následovníkům. Ale objem odváděné práce je nepřehlédnutelný. Mělo by se mu proto dostávat přiměřeného uznání, a to ve zdrženlivé míře i od opozice.
Místo toho čelí soustavnému rozviřování jeho hypotetického střetu zájmů. Výsledkem je působení milionových škod firmám, spjatých s jeho jménem. Dochází k porušování rovnosti v podnikatelském prostředí. Ač se ke mně chová jako k osobnímu nepříteli a tentokrát jsem volil Spolu, tento způsob znevažování jeho pracovního úsilí považuji za značně přehnaný.
Nezdá se mi ale ani způsob, jakým svým protivníkům oplácí špatné zacházení. Různých jeho projevů nenávisti je více než dost, včetně napadání novinářů. Každý má právo na projev svého názoru a opoziční názor není zločin.
Naší politické kultuře by prospělo, kdyby vládní a opoziční strany uznaly, že méně projevů vzájemné nenávisti by vděčně přijali i voliči. Znova doporučuji politikům, aby se nechali poučit od Ferdinanda Peroutky (Budování státu), jak se k sobě chovali jejich prvorepublikoví předchůdci. Vládní strany by se měly chovat vstřícněji k opozici. Měli by si vzít vzor ze způsobu, jakým se Masarykovi stoupenci postarali o vplynutí austrofila a „leninovce“ Bohumíra Šmerala mezi ně. A když se dokázali kdysi scházet spolu členové parlamentní Pětky, šéfové současných hlavních politických stran by se měli naučit „chodit spolu na pivo“. Možná by opoziční politici přišli na to, že Andrej Babiš může být příjemný společník, když nemá v ruce mikrofon.
