Článek
Oligarcha AB, jemuž kvůli jeho ohromné moci v úzkém kruhu přátel přezdíváme „Vezír“, dosáhl věku 71 let. V žádném případě nepůsobí dojmem starého muže. Je v perfektní psychické i fyzické formě. Překypuje energií, je úspěšný jako podnikatel i jako stvořitel nejsilnějšího politického hnutí. Pokud jedná s voliči na veřejnosti mimo sál Poslanecké sněmovny, dokáže projevit smysl pro humor, má jisté charisma. Je finančně zabezpečený. Má všechny předpoklady pro příjemné stárnutí, zpestřené sbíráním všech možných požitků, jež svět nabízí. Nevšímá si ale, že mu možná ujíždí vlak a vrhl všechny síly do politického života. Podezírám ho, že se pustil do politiky, protože mu prostředí konsolidovaného holdingu Agrofert již neposkytovalo dostatek příležitostí k vybíjení nezměrné energie a tvorby adrenalinu, provázející konflikty s odpůrci.
Ke mně se chová nepřátelsky. Dokonce mi nevěří, že jsem po vyhodnocení dokazování z hlavního líčení asi našel skutková zjištění, nevyužitá obhajobou v jeho prospěch. Mé nepřátelství ale nevyvolal. Jsem vůči němu neutrální.
Zaznamenal další velký úspěch výrazným vítězstvím hnutí ANO v parlamentních volbách. Stojí za ním přibližně třetina národa. Je opět v postavení oprávněného uchazeče o úřad předsedy vlády. Ale dění v politice nelze naplánovat a zorganizovat tak přesně jako ve firmě, takže v povolebním období se kolem něho pohybují různá „strašidla“, která se snaží úspěch mu vzít.
Již tradičně se mu předhazuje jako vada střet zájmů oligarchy s výkonem vládní funkce. Toto „strašidlo“ mě popouzí. Jeho šiřitelům uniká, že významnou roli hraje také souběh zájmů státu a firmy. Agrofert může prosperovat pouze ve správně řízeném státě se zdravým hospodářským a právním prostředím a prosperující Agrofert je významným plátcem daní a zaměstnavatelem tisíců občanů. Střet zájmů určitě nespočívá v možném rozptylování pozornosti předsedy vlády starostmi o chod Agrofertu. Na to prostě nemůže mít čas. Vlivu na řízení firmy se prostě nějakým způsobem zbaví. Je přece odpovědný a svědomitý. Odpůrci ovšem sýčkují, že jako předseda vlády by mohl ve prospěch Agrofertu přijímat nějaká opatření, škodící státu. Ale jeho pravomoc v tomto ohledu bude prakticky nulová. V cestě stojí různé mechanismy, jež jeho možnosti omezují. Závistivci křičí o zvýhodňování Agrofertu v dotační politice. Dokonce se vynořil záměr odebrat Agrofertu dotace, přiznané v době, kdy byl ve správě svěřenského fondu.
Bylo by samozřejmě špatné, kdyby Agrofert dostával dotace jen proto,že jeho majitel je vládním činitelem. Neslyšel jsem ale o žádném případu věcného vyšetřování, jímž by se prokázalo, že postavení AV mělo takový vliv na poskytování dotací. Na druhé straně nelze souhlasit s narušením rovnosti v konkurenčním prostředí trestáním firmy pouze za to, že její majitel je vládním činitelem. Pravidla poskytování dotací musí být jednoznačná a rovná pro všechny.
Střet zájmů má být v tomto případě preventivním trestem za něco, co se nestalo a asi nikdy nestane. Víme, že kdo chce psa bít, hůl si najde. Když to nejde jinak, AB má vypadnout ze hry kvůli pomyslnému střetu zájmů, jehož věcné projevy nikdo neprokázal.
Nepříjemným „strašidlem“ je starost o sestavení vlády, způsobilé získat důvěru Poslanecké sněmovny, a popřípadě pak vládnout do konce volebního období. Malé strany, které jsou ochotné jít do koalice s Hnutím Ano, před volbami tvrdily, že by do koalice s AB nešly a obráceně AB jejich možné partnerství okázale odmítal. Ale voliči rozdali karty po svém a okamžitě po zveřejnění výsledků je všecko jinak. Předáci obou malých stran jsou přímo opojení radostí z naděje na získání významných křesel v jeho vládě. Domnívají se, že AB mají v hrsti, a podle toho se chovají, mnohdy neodpovědně. Ale není to tak jednoznačné: pokud se nedohodnou s AB na rozumném řešení, ustavení vlády mu sice zmaří, ale nikdo je za to nepochválí ani neodmění, protože protibabišovská koalice je nebude potřebovat. A dál budou malí a nepotřební, zatímco AB bude dál aspoň nepřehlédnutelným vůdcem opozice.
Zvlášť obtížným „strašidlem“ je opět „kauza Čapí hnízdo“. Vyjádřil jsem se opakovaně, že tento proces je ostudou české justice, neboť se táhne mnoho let a od počátku se jedná o zneužití prostředků trestního práva k vypuzení mého nepřítele AB z politiky v situaci, kdy politickými prostředky to nejde. Obdržela-li společnost „Farma Čapí hnízdo“ dotaci neoprávněně, jak tvrdí žalobce, pak na lavici obžalovaných neměla sedět Jana Nagyová s Andrejem Babišem, ale státní úředník, odpovědný za správu příslušných fondů, neboť v precisně zpracované žádosti o dotaci byl dostatek důkazů, na jejichž základě mohl „správně“ rozhodnout. Odpovědnost správce státních peněz a manažerky malé soukromé firmy mají nesouměřitelnou hodnotu.
Situace je nejistá. Může se stát, že poslanci odmítnou žádost justice o vydání AB k trestnímu stíhání. V tom případě se řešení osudu „strašidla“ odsune o 4 roky. Ale bude to nepříjemné pro hlavní obžalovanou Janu Nagyovou, která ponese sama tíhu obhajoby. V případě odsouzení by přišla o mandát europoslankyně.
K vydání ale může dojít, a pak tedy může „kauza Čapí hnízdo“ narušovat chod vlády ještě i několik let. Ale dovedu si představit, že „strašidlo“ vypustí duši při prvním stání v pokračujícím procesu, a to tak, že senát Jana Šotta vyhoví odvolacímu soudu „plichtou“: uzná vinu obžalovaných, ale s ohledem na nepřijatelnou délku řízení a stáří skutku upustí od uložení trestu.
Spolek Chamurappi z.s. chtěl zmatkům předejít, proto v červnu r. 2025 požádal pana prezidenta, aby ostudné řízení zastavil abolicí. Petr Pavel ale nemohl rozhodnout, protože nezdvořilí obžalovaní se k návrhu nevyjádřili. Pan prezident nemohl riskovat, že milost nepřijmou. Samozřejmě nemám jistotu, že by abolici skutečně udělil, a netuším, zda by ji předseda vlády Petr Fiala kontrasignoval, ale nemění to nic na tom, že by to bylo elegantní východisko ze situace.
Předpokládám, že příští parlamentní volby nepřinesou zásadní změnu v rozložení voličských preferencí. ANO zůstane na svém, ale dále podstatně neporoste. Za těchto okolností je mi velkého bojovníka AB docela líto. Další čtyři roky se bude pachtit, ale podstatně lepšího výsledku ANO již nedosáhne. A bude mít 75 let. Za těchto okolností připomínám starou moudrost: vrchol kariéry je nejlepším postavením pro dobrovolný odchod. Kdyby se AB stáhl do postavení Jaroslava Kacziňského, „strašidla“ by zmizela a mohl by se věnovat příjemnějším věcem než výše uvedeným. ANO by určitě zůstalo i nadále silnou stranou, navenek vedenou lidmi, kteří vyrostli vedle něho. Stále mu zbývá pár hodin či dní na osudové rozhodnutí o odhození ubíjejících starostí. Takto to vidím z výšin dosažených 90 let.
