Článek
Po týdenní dovolené v pohodovém prostředí rodiny se v pondělí můj nepřítel Andrej Babiš vrátí k drsnému povolebnímu vyjednávání s možnými budoucími koaličními partnery. Nečeká ho procházka růžovou zahrádkou, protože šéfové obou stran se domnívají, že ho mají v hrsti, neboť si jistě uvědomuje, že bez dohody s nimi nepostaví vládu a podpora třetiny národa mu bude k ničemu.
Možná dojde znova na přetahovanou o místo ministra zahraničí pro Filipa Turka, o kterého až dosud předseda hnutí ANO neměl zájem. Místo toho žádal po Petru Macinkovi, aby jeho strana nabídla odborníky. Divím se, že za těchto okolností Motoristé nevyjdou vstříc nabídkou Renaty Vesecké jako možné adeptky na postavení ministryně spravedlnosti. Tím, že ji dosud nenabídli, zúžili Andreji Babišovi prostor pro výběr ze tří kvalitních uchazečů na dva.
Renata Vesecká je bývalá nejvyšší státní zástupkyně a působila navíc jako místopředsedkyně pro právní agendu v Energetickém regulačním úřadu, vedeném tehdy předsedkyní Alenou Vitáskovou. Samozřejmě jsem zaznamenal námitku, že přece patřila k justiční mafii. To je ale nesmysl, vyslovený někým, kdo neví, jak tato fáma vznikla. Bylo to tak, že zesnulá exprokurátorka Marie Benešová, zahořklá kvůli odvolání z funkce nejvyšší státní zástupkyně, nařkla několik vysoce postavených právníků, že z pozadí ovlivňují soudní rozhodnutí. Mezi nimi byla i Renata Vesecká, tehdy ještě nejvyšší státní zástupkyně. Postup Marie Benešové připomínal vytváření seznamů protistátních spikleneckých skupin předlistopadovými orgány ve vykonstruovaných procesech. Případu se ujalo několik novinářů, kteří přišli s označením vybraných právníků za „justiční mafii“. Spolek Šalamoun tehdy postiženým radil, aby se bránili trestním oznámením, ale ti chtěli být slušní a dali přednost žalobě na ochranu osobnosti. Následoval poměrně dlouhý soudní spor, o němž se někdy mluví jako o „soudu s justiční mafií“, v němž úspěch přecházel z jedné strany na druhou tak dlouho, až se strany nakonec dohodly na smíru. Nikomu z žalobců ale soud neprokázal ovlivňování soudních rozhodnutí ze zákulisí, tedy i Renata Vesecká odešla od soudu s čistým štítem.
Celé soudní řízení jsem sledoval v soudní síni. Byl to nezapomenutelný zážitek, hlavně při prvostupňovém řízení, jež svérázně vedl soudce Vojtěch Cepl ml., syn legendárního ústavního soudce. U žádného jiného procesu se mi nestalo, že by nás vrátní vypouštěli z budovy v noci zadními vraty. Zajímavost spočívala v informacích, které se dostávaly na povrch a ve výstupech zajímavých svědků a advokátů obou stran.
Renata Vesecká navíc vyvolala pohoršení, když se nechala slyšet, že by jako ministryně zřídila při ministerstvu úřad, jenž by přezkoumával systémová pochybení justice. Okamžitě se zvedl pokřik, že by chtěla nechat přezkoumávat soudní rozhodnutí, což by byl útok na nezávislost justice. Kdekdo si totiž plete nezávislost soudců a státních zástupců za právo na neodpovědnost a beztrestnost. Kdo se nechal poučit doc. Františkem Čubou, slavným předsedou JZD Agrokombinát Slušovice, o profesní slepotě odborníků, věděl by, že Renatě Vesecké by nic takového nemohlo přijít na mysl, protože i pro ni je rozhodovací nezávislost soudců a státních zástupců posvátným tabu. Ale cesta ke špatným rozsudkům vede přes nesprávné procesní postupy, služební nekázeň a jiné hříchy, jejichž dosavadní beztrestnost nelze hájit. Státní rozpočet významně zatěžuje odškodňování obětí selhání justice a jiných úřadů, o čemž se lze přesvědčit ze statistik na internetových stránkách ministerstva spravedlnosti. Původci škod mají své příjmy pečlivě chráněné, ve sporech se státem díky Ústavnímu soudu vždy vyhrávají, ale na úhradu odškodnění nepřispívají. Současný systém kárného řízení je bezzubý a nezahrnuje orgán profesionálního přípravného řízení. Je to problém, jehož dlouhodobé neřešení škodí státu.
Takže bojovná Renata by možná zapůsobila jako štika v zahnívajícím rybníce. Zřejmě by Motoristům ostudu neudělala. Ale pokud ji nenabídnou, zůstane pro ně její odbornost nevyužitá. I kdyby ji Andrej Babiš chtěl do své vlády, přes hlavy vedení Motoristů by jí nabídku neměl učinit.
Zajímá mě, zda a jak ovlivňuje postupy Petra Macinky sponzor, jenž ho podporoval v průběhu předvolební kampaně. Je to podnikatel, kterého stíhá NCOZ pro závažnou trestnou činnost a současně čelí občanskoprávnímu řízení o vymožení stamilionového dluhu. Znám velmi dobře jeho modus operandi, takže si myslím, že se Petr Macinka mýlí, pokud se domnívá, že nebude nikdy čelit požadavku, aby se za podporu odvděčil svým vlivem. Mít ve vládě zavázaného ministra je lepší než zaměstnávat manželku vedoucího pobočky krajského soudu. Sponzor je prostě šikovný chlapec.
